Psohlavci přehled
Alois Jirásek
Děj románu se odehrává koncem 17. století nedlouho po Bílé hoře. Hlavním motivem je zpracování legendy o vůdci Chodů Janu Kozinovi. Chodové střežili hranici mezi Čechami a Bavorskem, byli přímými poddanými českého krále a za své služby se těšili mnohým privilegiím a výsadám. Po třicetileté válce Chodové o svá práva přišli a jejich pozemky byly prodány Lomikarovi. Chodové samozřejmě nechtěli přijít o svá privilegia, ale jejich stížnosti nebyly vyslyšeny. Proto začali organizovat povstání proti vrchnosti. Nejvýraznější postavou odboje byl Jan Sladký Kozina. Povstání však bylo potlačeno a Kozina odsouzen k popravě oběšením. Exekuce byla vykonána v Plzni 28. listopadu 1695. Podle Jiráska zvolal Kozina před popravou mocným hlasem: „Lomikare! Lomikare! Do roka budeme spolu stát před súdnú stolicí boží, hin se hukáže, hdo z nás..."... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Psohlavci. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (73)
Kniha se samozřejmě čte značně složitě kvůli těžkému nářečí, ale po chvíli si jde zvyknout i na to a poté jde o zajímavou četbu. Legendu o Kozinovi a Lomikarovi zná v Česku snad každý, Jirásek zde poskytuje kontext celého příběhu a podává svědectví o odvážných a nezávislých Chodech. Historická přesnost je na pováženou, ovšem je zajímavé se dozvědět o této okrajové části naší národní kultury - a v tom je Jirásek skutečně dobrý, že zvládne čtivým způsobem podat rozličné fragmenty naší historie.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Psohlavci v seznamech
v Právě čtených | 6x |
v Přečtených | 769x |
ve Čtenářské výzvě | 42x |
v Doporučených | 30x |
v Mé knihovně | 622x |
v Chystám se číst | 113x |
v Chci si koupit | 6x |
v dalších seznamech | 7x |
Autorovy další knížky
1970 | Staré pověsti české |
1951 | Psohlavci |
1965 | F. L. Věk I. |
2000 | Temno |
1955 | Z Čech až na konec světa |
Tuhle knihu mám moc rád. Je to asi i proto, že to v mládí to pro mě byla kniha dobrodružná. Moc jsem fandil Kozinovi a jeho druhům v boji za svou svobodu. Při každém novém čtení jsem doufal, že tentokrát to skončí jinak. Tedy lépe, že Jan Sladký Kozina přežije. Žel kniha končila stále stejně, a tak jak jsem si ji tehdy oblíbil, tak ke mně vzbudila i sympatie k tomu kraji, k Chodsku. Asi i díky tomu sugestivnímu Jiráskovu vyprávění, tam stále cítím ten duch těch Kozinů, Přibků, Syků, Hrubých, Jiskry Řehůřka, a všech těch dalších. I když tuším, že už to dávno není pravda. Ale proč si neuchovat nějakou tu špetku tajemna a fantazie...