Ptáci přehled
Aristofanés
Athénští občané Peithertairos a Euelpides se ubírají do oblačné říše ptáků, kde doufají, že najdou klid. Na zemi pro stálé soudy byl jim život už nesnesitelný. Jdou za Tereem, manželem Athéňanky Prokny, jenž je nyní v podobě dudka vládcem ptáků. Dudek přijde na jeviště sice v lidské podobě, ale se zobákem a s chocholem na hlavě. Na jeho dotaz mu oba praví, že hledají město, kde prý by měli od daní a od úřadů pokoj. On jako pták prý jistě zná takoové město, kde by byli zváni jenom na hostiny, nebo aby takové město ve vzduchu vystavěl. Dudek přijímá s radostí tento nápad a svolává všechno ptactvo. Když ptactvo zví, že dudek jednal s lidmi, rozhněvají se na dudka, že je oklamal, a hrozí, že příště lidi roztrhají...... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Ptáci. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (2)
Povinná četba, kterou se dalo lehce projít. Lidé jdou za ptáky, aby jim navrhli postavit město v oblacích a sesadit tak bohy z jejich pozice. Kdo se s tímto dílem setká bude mít celkem rychle odbytou práci, na rozdíl od jiných děl z téže doby.
Související novinky (1)
Jdi pryč, Poutník a dalších 2 010 eknih zdarma ke stažení
17.04.2023
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Ptáci v seznamech
| v Přečtených | 23x |
| ve Čtenářské výzvě | 1x |
| v Doporučených | 2x |
| v Knihotéce | 5x |
| v Chystám se číst | 7x |
| v Chci si koupit | 3x |
| v dalších seznamech | 3x |
Ptáci
Tohle je skvělá komedie, dobře vymyšlená i napsaná, s množstvím vtipů a dobových narážek. Celá drží pohromadě, její komika se stupňuje. Velmi vtipná je návštěva bohyně Iris a pak delegace z Olympu s pohanským Triballem. To se musel sám autor při psaní nesmírně bavit. Také jednotliví návštěvníci z Athén nemají chybu. A ty krásné šťouchance do Sofokla!
Velmi krásně zde vylíčil i zrod Eróta, což si dovolím citovat:
Byl nejprve Chaos a pravěká noc
a Temnoty, Tartaros širý,
a nebylo nebe ni země ni vzduch.
Tu v klíně nesmírných Temnot
se pohnula černavokřídlá Noc
a prvotní zrodila vejce,
a z tohoto vejce, jak ubíhal čas,
pak vypučel toužebná Erós:
Zář perutí zlatých mu zdobila šíj,
byl podobný vichřice vírům.
S ním v rozlehlém Tartaru za noční tmy
se spojil kdys perutný Chaos,
a z tohoto spojení vznikl náš rod,
My první jsme spatřili světlo.
Tak nevím, zda to myslí autor vážně, nebo si i z tohoto vážného a důležitého mýtu dělá legraci.