Ptáci - Rozpoznejte snadno 100 druhů ptáků přehled

24.10.2023

Fascinuje mě svět ptáků. Obdivuji lehkost, s níž se pohybují prostorem, ať už různě máchají, plácají či třepotají křídly, nebo jen tak klouzají a plachtí vzduchem kdesi vysoko nad našimi hlavami. Uchvacují mne svou elegancí, s níž vzdorují gravitaci, i odvahou a odhodláním, s nimiž se každý rok vydávají na dalekou, dobrodružnou pouť. Podmaňují si mne svým zpěvem a já jim ráda naslouchám. Zvlášť když se oteplí, sedávám na lodžii u šálku kafe, kolem mě to švitoří a cvrliká a někdy se nestačím divit, jaká dramata se před mýma očima neodehrávají, kolikrát i doslova...
Letos mamka celé zábradlí opět ověsila truhlíky muškátů a jejich vůně sem nalákala nejen hejna opylovačů - všimla jsem si, že sem čím dál častěji zalétávají dva ptáčci. Zprvu jen sporadicky, při sebemenším vyrušení totiž hned odletěli pryč, postupně se však osmělovali čím dál víc. Jako by je to místo přitahovalo nějakou zvláštní, magickou silou: ve stavu podobném rauši se doslova mohli přetrhnout, jak se předváděli se svými tanečními kreacemi, a tím svatebním trylkováním div nepřišli o hlas, což jim bylo dočista ukradené - oči měli jen pro sebe.
Z příruček jsem vyčetla, že se jedná o konipase luční, vzácnější formu druhu konipasů. Nestačila jsem se divit: oba dočista zapomínali na přirozenou plachost, vůbec jim nevadilo, že se za záclonou občas mihne něčí stín. Nejčastěji nalétávali do skuliny mezi dvěma rostlinami, kde se asi cítili nejvíc bezpeční a chránění, a tady započali své budovatelské úsilí.
Byli úžasní. Napřed v hlíně uprostřed truhlíku vyhloubili kruhovitou jámu. Neopomněli ji patřičně vyztužit a zateplit stébly trav a dno pak vystlali chuchvalci psí srsti, které samozřejmě netahali našemu Rexovi přímo z kožichu, ale jak líná, nalézali je všude možně na zemi. Ve svých rolích se hezky střídali: zatímco jeden stavěl, druhý zpovzdálí přihlížel, hlídal a "kolaudoval", a jen zřídkakdy na sebe "zvýšili hlas", když se jim něco na práci toho druhého nezdálo. Fascinovaně jsem sledovala jejich úsilí a obdivovala jejich vytrvalost, ale i sílu vzájemné náklonnosti a pevnost jejich pouta - opravdu jsem jim držela palce.
Když pak samička do toho pracně zbudovaného zánovního "hnízdečka lásky" snesla pět vajec, opravdu mě to dojalo. Na lodžii jsme přestali chodit, abychom mladý pár nevyrušovali a dopřáli jim soukromí. Sameček svou družku často krmil, a rozhodně to nevypadalo, že by nějak strádala. Z celé snůšky se nakonec vylíhla tři mláďata a já jen zírala na sílu té lásky, která se přetransformovala do lásky rodičovské, neboť u krmení se již střídali oba.
Zvykli jsme si na sebe: nevylekala jsem je, ani když jsem občas k jejich hnízdu přistoupila - jen někdy oba odletěli na okolní dráty, kde rozčileně čiřikali, "nadávali" a zlobili se, že ruším jejich kruhy. Bylo to lepší než ten nejnapínavější film, jaký jsem kdy viděla, bylo krásné sledovat, jak ptáčata postupně rostou a sílí - moc jsem jim fandila.
Jenže tenhle příběh nemá happy end: příroda je nemilosrdná - jakoukoli chybu tvrdě potrestá. Jejich hnízdo bylo příliš vysoko na to, aby se z něj sotva opeřená ptáčata dokázala dostat bez nehod: konipasi si staví hnízda daleko níže, u břehů potoků a řek. Když jsem tedy zaregistrovala poplašný vřískot samičky, bylo již pozdě: jedno mládě dost nešťastně spadlo na betonový chodníček na zahrádce a svůj kaskadérský kousek nemělo šanci přežít. Druhé ptáče ho za pár dní následovalo: dopadlo sice do měkkého, jenže po něm ihned chňapla naše kočka a než jsme stihli zareagovat, bylo pozdě. A to poslední... Rodiče jej opečovávali snad nejlépe ze všech a když jsem truhlík přesunula na bezpečnější místo, mohlo klidně poskakovat po lodžii, z dosahu všech predátorů... Avšak touha létat byla silnější - než jsem se nadála, udělalo frrrrnk!, přeletělo celou zahrádku a přistálo v trávě kdesi za potokem. Popřála jsem mu hodně štěstí a doufala, že tentokrát se zadaří... Ale druhý den nám ta naše lovkyně složila k nohám ptáče, jemuž už nebylo pomoci... Nemělo cenu ji trestat, lov je její přirozenost. A tak jen doufám, že z neúspěšného vrhu se mladý pár stihl nějak poučit a příště se jim podaří mláďata úspěšně odchovat...
Na této příručce oceňuji hlavně ilustrace. Díky nim jsem mohla jasně určit některé druhy, které jsem dosud neznala a které se u nás objevily. Jako základ pro pozorování ptáků a uvedení do problematiky kniha postačí: informace zde uváděné jsou ale kusé a přinášejí skutečně jen to nejnutnější. K hlubšímu zkoumání slouží jiné, daleko obsáhlejší publikace.