Půlnoční Dáma přehled

Inu, kde jen začít....
Začátek byl opravdu pro mne šokující. Ačkoliv prvních dvě stě stran by se dalo označit za "čtivé", rozhodně bych zároveň upozornil, že "čtivé" není totéž co duchaplné, smysluplné a dějově hodnotné. Ne, opravdu ne. Domnívám se stále, že toto dílo musely napsat dvě jedenáctileté děti, jinak si to nedokážu vysvětlit. Půlnoční Dáma je něco tak neoriginálního.. Je to příběh bez špetky fantazie. Vše co zde najdete jste už někde četli, nebo viděli. Hodně prvků zde máme od Tolkiena z Pána Prstenů - sprostě okopírovaných. Velká část převzatá je také od Endeho z Nekonečného Příběhu...
Dvě sestry proti sobě, jedna za dobro, druhá za zlo. Vše, na co v tomto světě narazíte je magické a hlavní postava je citlivka nejvyššího stupně, každou třetí stránku omdlí, ale má davy fanoušků, jaký je to neohrožený hrdina. A kdyby jen on. Všechny postavy jsou tak idealizované a přehnaně vyumělkované... Alespoň se hodí k tomu mixážnímu ději, ze kterého máte pocit, že procházíte stručnými ději knih, které už znáte. Plus navíc nějakými věcmi snad i z počítačových her a nízkorozpočtových filmů, které dokola hrají v televizích... Ne, rozhodně nic originálního.
Co se týče stylu a formy textu, to jak je to napsané... Ano, jedenáctileté děcko by za to možná dostalo jedničku za slohovou práci. Ale jinak? Neuvěřitelně slabá slovní zásoba. Je až šokující, kolikrát kdosi dokáže vecpat za 587 stran tak bizarní slovo jako je "pableskovat" ve všech pádech. Ano, už se asi opakuji, ale ti dva, kteří se pod tuto knihu podepsali museli mít opravdu chudou fantazii a hlavně hodně sebevědomí, když z mnoha známých příběhů se nestyděli udělat jeden svůj, ze kterého vyjde nakonec stejně asi to samé, jako když vaří pejsek a kočička.
Přehnané fantasy bez fantazie.... Příběh bez duše a smyslu pohybující se na okraji mnohostranného plagiátorství.