Půlnoční mše přehled
Peter Karvaš
https://www.databazeknih.cz/img/books/28_/286173/pulnocni-mse-mT4-286173.png
5
4
4
Úspěšná, i z filmového přepisu známá Karvašova divadelní hra. V ději rozvíjejícím se až na samém rozhraní války a míru s otřesnou pravdivostí odhaluje pravou tvář, sobectví a proradnost slovenské měšťácké společnosti v době boje proti fašismu. Doplňují ji dokumentární fotografie, výňatky z domácích i zahraničních kritik, informace o zfilmování, obsáhlý doslov a soupis knižních a časopiseckych vydání Půlnoční mše.... celý text
Divadelní hry Literatura slovenská
Vydáno: 1964 , Československý spisovatelOriginální název:
Polnočná omša
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Půlnoční mše. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (2)
Mají sevřená hrdla, když lijí olova... "Sophiina volba" v čase svíček, loučí a cukroví. Zástava všech. Zatmění srdcí.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Ocenění knihy (1)
1960 -
Státní cena za literaturu
Kniha Půlnoční mše v seznamech
| v Přečtených | 7x |
| ve Čtenářské výzvě | 1x |
| v Knihotéce | 3x |
| v Chystám se číst | 6x |
| v Chci si koupit | 1x |
Autorovy další knížky
| 1970 |  Absolútny zákaz |
| 1988 | Lampa s růžovým stínidlem |
| 1962 | Antigona a ti druzí |
| 1960 | Půlnoční mše |
| 1969 | Nedokončená pro dětský hlas |
Dávno-pradávno som videla film; prekvapilo ma, že táto dráma, podľa ktorej vznikol, mala trochu iný dej a úplne iný koniec. Či lepší alebo nie, nechcem súdiť, obe prevedenia boli svojim spôsobom zaujímavé.
Karvašova Polnočná omša stavia na mnohých kontrastoch (sviatky pokoja a lásky vs. toxická rodina vnútri a vojnový svet vonku, pokrivené charaktery vs. idealistickí dobráci, zdanlivý úspech a súdržnosť vs. vnútorná hniloba...).
Pri čítaní mi viackrát zovrelo hrdlo; nielen preto, lebo som nemala problém uveriť, že podobné príbehy sa mohli stať a podobní ľudia, mohli byť, ale aj (či najmä?) preto, lebo sa obávam, že podobné príbehy sa ešte môžu stať a podobní ľudia stále sú. A budú. Žiaľ. Našťastie to neplatí len o všetkých tých nechutných "obielených hroboch", ale aj o tých asi dvoch čestných a charakterných mladých ľuďoch, vďaka ktorým to predsa len nebolo beznádejné čítanie.
A nad úplne poslednou vetou musí čitateľ (v kontexte príbehu, samozrejme) uvažovať ešte dlho...