Quo vadis přehled

dnes

(SPOILER) Knihu jsem četla již dávno, ale určitě ve mně zanechala výraznou stopu. Vím, že jsem těžce vydýchala drastické scény z Kolosea (dodnes si pamatuji, jak si tam křesťané podávali jeden za druhým malé dítě, aby ho lvy sežrali až na konec), dnes už bych byla asi otrlejší, plánuji si knihu přečíst po letech znovu, tak uvidím. Také vím, že jsem kroutila hlavou nad až naivním koncem, kdy Lygie vyvázne živá a vše jako zázrakem pro hlavní dva hrdiny "dobře dopadne". Ale dnes si říkám - no co, však potřebujeme i šťastné konce....
Rozdíl v myšlení Římanů a prvních křesťanů ve mně zanechal výrazný dojem. Mezi historickými romány se jedná určitě o jeden z nejlepších.

dnes

(SPOILER) Knihy z prostředí antického Řecka a Říma mě velmi baví a tak jsem díky výzvě otevřela i Quo Vadis. V Římě jsem byla 2 měsíce před začátkem čtení, a tak jsem se mohla díky ní zase částečně vrátit a víc si to prožít (byla sem např. na prohlídce Mamertinské věznice a představa, jak tam naskládali tolik křesťanů jako vězně, je děsivá).
Začátek knihy mě moc nebavil a chvíli mi trvalo se dostat do děje. Zpočátku mě nebavilo ani milostné vzplanutí Vinicia. Pak se příběh ale rapidně rozjel a hltala jsem každou stránku. Ač jsem nevěřící a očekávala jsem, že křesťanské rozhovory a zvolání mě nebudou vůbec bavit, byla jsem na omylu, protože kniha mě tak pohltila, že mi toto přišlo jako naprosto přirozená část.
Pasáže o požáru Říma, mučení a zabíjení křesťanů byly velmi barvitě popsané, až mi z toho bylo někdy úzko. Nicméně taková byla (zřejmě) pravda. Epilog knihy byl také velmi podařený: ,,A tak skončil Nero. Stejně jako končívá vichřice, bouře, požár, válka nebo mor. Ale Petrova bazilika vládne dosud z vatikánských výšin městu i světu."