Rád čichám ke zvířatům, která jsi vycpala ty přehled

11.02.2025

Je to sbírka změněného vidění, respektive perspektiv: hladina nápojů hýbá s hrnky, ťuknutí prstu padá, čas se stává krkem, mluví se v zákuscích atp. Perspektiv – a možná vlastně též identit (mám pocit, že vidění, vědění a vědomí u Svobody nezřídka srůstá) – všemožně inverzních či subverzních, ale neřekl bych, že vysloveně hravých, třebaže místy tam něco na ten způsob také vyklíčí:

Zdál se mi sen, že poezie skupuje parcely v centru města.
Zážitek z dovolené drží letoviska rukojmích. Horská vyhlídka
podepsala hypotéku na rybářskou chatu.

Toto proměněné hledění a pojímání jako by daleko spíš bylo jakýmsi následkem formace (deformace?) reality virtuálnem a z toho plynoucími novými možnostmi jiných pohledů, světů a příběhů, jako by bylo vlivem jakési básnicko-virtuální „hry doopravdy“:

Zatoužil jsem se dotknout 360° CCTV kamery oběma rukama.
Než se mé prsty stačily přiblížit k čočce, ze dveří vyběhl hlídač.

Vzrušeným hlasem mluvil o cizích rukách
ve vosím hnízdě přirostlém k jeho tělu,

o sahání do vzácných květů
v neveřejné části botanické zahrady,

o klepání zrakem na oči.

Občas probleskuje realita, všednodennost („Já – to je stejný den dokola.“), ale znovu poněkud posunutá, patřičně (nepatřičně?) zohýbaná. K tomu ovšem básník dospívá plynule a hladce, jako by nic, jazyk je projasněný a spíše prostý, bez jitřivých nápadností, exhibic a experimentů (nejsou tam ani sebemenší pravopisné či interpunkční odchylky od normy). Je to jazyk pozorovatele a popisovatele, tedy toho, kdo vidí, byť zvláštně, jinak, zmnoženě:

Budím se s pocitem, že se na mě něco najde,
a potom: dělám web, makám web, dřu web, dřepím web
až do noci, nespím, učím web, učím ho svůj pokoj,
čalouním mu nábytek.

Motivy se někdy vracejí a zrcadlí, rozvíjejí se a variují: „Každá historka o zmiji / vypráví hlavně o užovce. […]“ vs. „Každá historka o zmiji / (Postavy nebruslí. Už se jen propadají.)“ Úskalím této Svobodovy sbírky je pak zejména to, že řada veršů je skvělých a efektních sama o sobě, solitérně, avšak v kontextu celé básně (ač zpravidla nedlouhé) už funguje hůř, tj. zbavena jakékoli plodné souvztažnosti. I tak jde ovšem o kvalitní a svébytnou poezii a jsem velice zvědav na autorův nejnovější počin, jenž svým titulem Koleje jsou pevně přibité k vidění výslovně odkazuje na jeden z veršů z přítomné knížky (naopak její titul – Rád čichám ke zvířatům… – nikde v jejím textu nenajdeme, možná je tedy konstruován na stejném principu a rozvíjí nějakou pasáž z autorova předchozího díla). A ještě jedna výborná – a v jistém smyslu zastřešující – báseň ze závěru knihy závěrem:

Rád se na tebe dívám, jak se bráníš přítomnosti
elegantním tancem prstů na gamepadu,
když se opatrně plížíš kolem draka.

Mám dokonce pár čerstvých identit,
abych se s tebou mohl pokaždé
setkat poprvé. Abych tě zažil tak,
jak jsi aktuálně svěže novým.

Spatřit tě mimo tvou hru je jako objímat se
v prázdných péřových bundách.
Našim prostředkem zůstávají dálky,
dálky ochucené vzdáleností.