Radiová sopka přehled

12.06.2021

Americký spisovatel a investigativní novinář Samuel Hopkins Adams (1871 - 1958) spojil síly s jiným publicistou, dobrodruhem a spiritistou Stewartem Edwardem Whitem (1873 - 1946) a spolu napsali mysteriozní sci-fi thriller Rádiová sopka (v originále The Mystery, vydáno 1907). Nějak mi není, co na této dobré knížce podrobiti kritice, snad jenom místy ledabylou práci sazeče české verze, kdy často jsou uvozovky na místech, kde být nemají a naopak, což občas čtenáře znejišťuje, a taktéž upoutá roztomilý rys knižního vydání u Lidové knihtiskárny A. Němec (cca 1925), kde jsou skoro všechny ilustrace zpřeházené, takže se čtenář z obrázku dozví podobu děje, o kterém bude číst třeba za padesát stran. Ale to tak nějak patří k žánru a této tiskové produkci zvláště. - Posádka amerického křižníku Wolverine - lovce vraků - je v opuštěné oblasti Tichého oceánu svědkem zvláštního světelného a magnetického úkazu. Posléze se k místu tajemného jevu loď přiblíží a v oblasti nachází nepoškozený, ale zcela opuštěný škuner. Posléze lodníci zjištují, že se jedná o loď Laughing Lass, která záhadně zmizela před dvěma lety. Na její palubě se plavil se svým asistentem a podezřelou posádkou do neznáma doktor Schmermerhorn, experimentátor v oblasti elektromagnetismu a telepatie. Co se stalo s Lauging Lass a kde je její posádka? kapitán Wolverine na opuštěnou loď vysílá menší průzkumné mužstvo, aby záhadě přišlo na kloub. Jenže první výprava se z lodi nevrací. Druhá výprava na Laughing Lass nachází deník svých předchůdců s krátkým zápisem o nálezu železné bedny v kajutách, kterou se první posádka marně pokouší otevřít. Pak Wolverine zachraňuje z moře pološíleného trosečníka. Ten po zotavení vypráví o podivné lodi Laughing Lass, jejíž neobvyklí lodníci po večerech diskutovali o alchymii a četli si v magické knize od Edvarda Duvalla... A z podpalubí zní zpěv námořnického hymnu: "Loď byla jim rakví a hrobem moře - severní vítr - jižní vítr - nám vše jedno jest! Nedali jsme jim pardonu a pohřbili je dobře tam na pobřeží Berberů!" (Bystrý čtenář si vybaví, že tato krásná ponurá píseň je už po dlouhé roky největším hitem české skupiny Asonance, která ji zpívá pod názvem Barbarské pobřeží.) - "Po dlouhé hodiny šuměl déšť a kvílel vichor (!). Tím náhle očistilo se nebe od mraků a současně zazněl výkřik úděsu od přídi až po záď "Wolverine". V dálce na západním obzoru zjevilo se to jedinečné, co oči mužů na lodi kdy v životě spatřily. Z báječného zlatem planoucího kruhu stoupaly oslňující spirálovité proudy světla k temnému nebi. Hrály všemi barvami spektra: plamennou oranží, drahocennou průhlednou modří a sytou rudostí. Dole svítil široký pruh bledší barvy jako zkadeřená masa ztrnulých blesků. Kdyby se veškerá krása všech polárních září vtělila v jednu, před tímto osňujícím leskem a vznešenou nádherou tohoto bájného a přece strach nahánějícího nebeského úkazu by byla podlehla. Ztrnulé ticho panovalo na lodi, vše jako by zkamenělo v mlčenlivém ztrnutí. Zpředu lodi zazněl náhle nový výkřik úleku. Kormidelní poddůstojník, který stál právě u kola, řítil se dolů po žebříčku, prsty ztuhlé křečí úděsu a řítě se po palubě, neustále křičel: "Jehla! Kompas!" Barnett, Trendon a druzí spěchali ke kormidelní budce. Jehla běhala z leva na pravo a z prava na levo. Pak vířila kolem, sršíc jiskrami, zastavila se, třásla se a ohnula se vzhůru tak, že klepala na kryjící sklo. Barnett pohlédl polekaně na Trendona. "Mé oči zřely pána přicházeti v jeho plné slávě!" mluvil lékař, upíraje pohled na nebe, koupající se v záři paprsků. "Nedá se to s ničím jiným srovnati..." - Pilný spisovatel S. E. White byl opakovaně průvodcem prezidenta USA Theodora Roosevelta na jeho dobrodružných výpravách po americkém Západě i v Africe. Whiteův kolega Adams zase na námět Theodorova bratrance F. D. Roosevelta spolu s dalšími pěti kolegy a jednou kolegyní napsal detektivní román Muž, který zmizel ze světa (zatím jsem nečetl). Nejslavnější Whiteovou knihou jsou Westerners z roku 1901. Pokračováním Rádiové sopky je Whiteův román Radiový ďábel. - Mé očekávání báječná Rádiová sopka splnila na 90 procent, všechny atributy takřka dokonalé. Napínavé, podmanivé, atmosférické; postupně budovaná tíseň, načrtnutá psychologie postav, velmi dobře napsané. Čtěte.