Rakvářova dcera přehled
Radoslav Nenadál
https://www.databazeknih.cz/img/books/27_/276524/bmid_rakvarova-dcera-Q6W-276524.jpeg
4
27
27
Devět vzájemně propojených povídek, které s ironií a hořkým humorem evokují ovzduší staropražských uliček v okolí Týnského chrámu v poválečném období.
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Rakvářova dcera. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (6)
Pan autor byl grandiózní překladatel (díky němu máme např. možnost číst Svět podle Garpa, Sophiinu volbu a desítky jiných románů z angloamerického prostředí). Jako spisovatel - při vší úctě - už tak nezazářil, i když Rakvářova dcera, jeho prvotina, je za mě osobně nejlepší, co napsal. (Pak ještě doporučuji Dušinky a Zápisky chrámové pěvkyně... ). Tuhle knihu jsem prvně četla ještě na SŠ, Šporhertka a houlista mi zůstali nadlouho v paměti. Poslední stopy Nenadálovy Prahy ještě pamatuju osobně... dnes je to ale už jen záznam zapadlého světa. Krásný, potřebný... a pro některé pamětníky neskutečně smutný.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Rakvářova dcera v seznamech
| v Přečtených | 26x |
| ve Čtenářské výzvě | 2x |
| v Doporučených | 2x |
| v Knihotéce | 16x |
| v Chystám se číst | 10x |
Autorovy další knížky
| 1992 |  Tudy chodil K. |
| 1979 | Slovník spisovatelů: Spojené státy americké |
| 1991 | My tě zazdíme, Aido |
| 1985 | Antologie americké literatury |
| 1989 | Přijď zpět (anebo radši ne) |
Radoslav Nenadál má neuvěřitelný cit pro plastické a barvité vykreslení svých postav. Doslova vám ožívají před očima všechny ty groteskní, ale zároveň syrově realistické figurky s celým svým životem, ať už humorným nebo tragickým. Dokáže vás přimět, abyste s nimi soucítili, smáli se nebo zaplakali a zanadávali si s nimi společně nad životem. Jednotlivé povídky tvoří propojený celek, ve kterém svým vypravěčským stylem nechává autor ožívat atmosféru staroměstských domů s temnými průjezdy a pavlačemi.
Možná si za čas nebudete přesně pamatovat o čem povídky byly, ale ten zvláštní pocit, že jste nahlédli někomu do soukromí a možná i do duše ve vás zůstane dlouho.