Rámájana přehled

03.10.2018

Z Rámájany jsou, zdá se, v češtině dostupná pouze různá její převyprávění od různých autorů. Stejně tak i v tomto případě jde "jen" o převyprávění, nikoliv o plnohodnotný překlad originálu. Přeložená Válmíkiho Rámájana by byla přibližně asi 4x obsáhlejší. Svým způsobem je absence překladu škoda, protože český čtenář tak nemá možnost okusit skutečné Válmikího vyprávění a popis scén a seznámit se se stylem, jakým byl tento starověký epos napsán.
Toto vydání převyprávěné Rámájany jsem si nakonec pro čtení vybral, protože z dostupných českých vydání má nejvíce stran, a tak jsem předpokládal alespoň méně zkracování děje a větší věrnost originálu, než v jiných dostupných převyprávěních, která jsou kratší. A i když jsem jiná převyprávění nečetl, abych mohl posoudit, zda je toto skutečně lepší než ostatní, svého výběru jsem nelitoval, i když se nějaké mouchy najdou.

Pravda, od 10. kapitoly se to hemží překlepy. Kniha je plná indických výrazů, díky kterým budete velice často listovat na slovníček pojmů na konci knihy, i když by se spousta z nich dala jednoduše přeložit do češtiny přímo v textu. Člověk se takto sice něčemu novému zase přiučí, jenže rejstřík není úplný a během čtení tak budete narážet i na indické výrazy, které ve slovníčku zkrátka nedohledáte a budete se muset spoléhat pouze na kontext, ve kterém byly použity.

Popisované reakce postav občas mohou působit poněkud přehnaně až hystericky. To ovšem může být relikt z původní Rámájany, která je epickou básní, zatím co toto převyprávění je prozaické. Když se nad tím zamyslím, dávalo by to i smysl. Zdejší reakce postav by do poezie pasovaly. Ta bývá svými popisy často vzletnější a opulentnější, a autor se třeba jen snažil zachovat více z originálu.

Větší problém jsem měl s nekonzistentností chování hlavního hrdiny v některých situacích. Po celou dobu děje je líčen jako ztělesnění morálky, a najednou na pár místech děje překvapí činem, který bychom hodnotily zřejmě jako zákeřný, podlý, nemorální, nebo opovrženíhodný. I když se autor v roli vypravěče snaží hrdinovo chování v těchto konfliktních situacích ospravedlnit vysvětlením z jiného úhlu pohledu, jen jsem nevěřícně a nesouhlasně kroutil hlavou. Pocitově tam zkrátka bylo něco špatně a vnitřní svědomí vnímalo ospravedlňující vysvětlení jako pokroucená a účelová. Změnou úhlu pohledu můžete najít ospravedlnění pro cokoliv.

Nekonzistentně působilo i dobývání Lanky, kdy je jediný hrdina nejprve schopen město sám zničit a nepřátele likviduje levou zadní, aniž by mu někdo byl schopný nějak ublížit, ale o chvíli později, když přivede celou armádu sobě podobných, tak mají najednou co dělat, aby vůbec přežili. Ve změnách velikosti postav se člověk pak už jenom ztrácí. Nepřátelé jsou často popisování jako obři tyčící se nad vrcholky stromů, a vzápětí se o nich hovoří, jako kdyby nebyli výškově odlišní od běžných lidí.

Na konzistenci v detailech se nehledělo. Rámájana je pohádka. Je to legenda. Šípy se střílí s kadencí kulometu a přesností sniperů. Zaklínadla a kouzelné zbraně s účinkem atomovky jsou na denním pořádku. Cílem bylo upoutat, zaujmout, nadchnout, a pobavit. A tento cíl Rámájana stále splňuje.

08.09.2018

Jako dobrodružný epos velmi povedené, skvělé převyprávění, které je autorem obohaceno o přirovnání a ukázky i v rámci jiných náboženství a příběhů ze současnosti a zkráceno o části, které dle autora jsou pro současného čtenáře zbytečné, nudné, či zdlouhavé. Jedinou chybou na kráse je hromada překlepů, kdy chybí či přebývají písmenka, nebo jsou vyměněna za jiná.