Rány do sudu přehled

16.10.2022

Jak hodnotit knihu, kde se už přímo ve věnování vyskytuje moje a bráchovo jméno? Zkusím to co nejobjektivněji, ale vzhledem k tomu, že jsem vyrůstal obklopený tátovými obrazy, tak to nebude tak jednoduché. Nejvíc se mi vždycky líbila ta raná, surrealistická tvorba co visela doma v pokoji a člověk se na to mohl dívat stále a zkoumat významy a maličkosti v kresbě - to třeba u portrétu povětšinou člověk nezažívá. A občas mě zamrzí, že táta prodává svoje starší díla, která jsem byl zvyklý vídat každý den, za nějakou směšnou cenu. A jeho zase mrzí, když neslyší pozitivní odpověď na jeho otázku: "Už jsi četl moji knížku?" Myslím tím další knihy, které vyšly po této.

Rány do sudu jsem četl už před třemi lety, dnes jsem se do knihy pustil znovu, aby byl můj komentář byl co nejčerstvější. Spoustu věcí z ní pro mě není překvapením, táta má vždy v rukávu nějakou historku, kterou poodhalí nějakou skutečnost, do té doby pro mě skrytou. Asi proto, že dětem se některé věci neříkají. A hodně myšlenek je mi blízkých, protože jsem je sám někdy podobně cítil, čili je to takové obligátní "jablko nepadá daleko od stromu", mimo třeba téměř duchovní zážitky. Daniel vždy byl a nadále je rebelem, což je rozhodně na vás, abyste se sami v textu přesvědčili, jak se vypořádával nejen s vyrůstáním v socialistickém Československu, ale i s dalšími nástrahami života. Dalším tahákem publikace jsou ale, doslova, obrazové přílohy s textem, který objasňuje jejich myšlenku či proces tvorby. To je něco, co vám poskytne pouze série Danielových knih či přímá konverzace s ním na výstavě.

Pět hvězdiček udělit nemohu, ne tolik kvůli případné zaujatosti, ale když ohodnotím text jako takový, je sice hodně čtivý a čtenář si většinu situací dokáže představit, nebylo by ovšem na škodu některé věci víc rozvést nebo nepřeskakovat v časových událostech, když je většina textu časově lineární. Jinak je to povedený vhled do života a díla lomnického umělce, který je možné doporučit i těm, kteří Daniela Geremuse neznají.

P.S. Táto, já ten zbytek knížek už opravdu přečtu. Ještě letos.