Reisefieber přehled
Mikolaj Lozinski
Při vyřizování záležitostí týkajících se pohřbu své matky, se kterou kdysi přerušil veškeré kontakty, se spisovatel Daniel Reis, hlavní hrdina románu Reisefieber, znovu ocitá v Paříži, ve městě svého dětství a dospívání. Při setkání s lidmi, kteří jeho matku blíže znali (s její nevlastní sestrou, se slepou psychoterapeutkou či se ženou matčina milence), návštěvou bytů, ve kterých bydlela, znovunalézání věcí, které vlastnila, a vedením tichého dialogu s ní nechává stále rychleji roztáčet spirálu svého osudu. Cestovní horečka , jak by zněl český překlad názvu knihy, odkazuje tudíž nejen na jméno hlavního hrdiny a na jeho pouť prostorem, ale zejména na jeho putování časem, kdy se mu neodbytně vynořují vzpomínky kým jeho matka byla, proč odmítala mluvit o jeho otci či proč nechápala jeho neohrabané projevy lásky. Čtenář se tak stává svědkem složitého vnitřního zápasu o to, zda se Daniel svým sebezpytováním s nastalou situací vyrovná, zhojí rány ve svém srdci a najde sama sebe a své místo ve světě. Povede se říci nedořečené a odpustit zdánlivě neodpustitelné? Łoziński získal za svůj románový debut Reisefieber Cenu Kościelských, jednu z nejrespektovanějších polských literárních cen. Jeho kniha již byla oceněna např. nadací Kultury (2. cena v roce 2006), v témže roce byla také nominována na cenu Nike. Porota Ceny Kościelských na Łozińského románu ocenila především nezvyklou vyzrálost projevující se jak v kompoziční vrstvě díla, tak v jeho hluboce lidské problematice .... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Reisefieber. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (1)
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Reisefieber v seznamech
v Přečtených | 12x |
ve Čtenářské výzvě | 2x |
v Doporučených | 4x |
v Knihotéce | 3x |
v Chystám se číst | 6x |
Četba na Vltavě mne tak zaujala, že jsem si půjčila i knihu a četla souběžně. Moc se mi to líbilo a úplně mě to nakazilo "cestovní horečkou" po vlastní paměti, příbězích a vztazích. Líbilo se mi, jak to je napsané - jak se prolínají jednotlivé časové roviny. Všichni naši blízcí jsou pořád s námi. A jsou takoví, jaké si je pamatujeme. Co je to skutečnost a objektivita? Nic. Neexistují.