Rembrandtův trojúhelník přehled

28.01.2014

Druhá kniha od Giacinty Carusové s názvem Rembrandtův trojúhelník nedopadla zase tak špatně, jak jsem původně očekávala, ale rozhodně se tato kniha nedá hodnotit jako detektivka, ale spíše jako fiktivní životopisný, částečně historický román s prvky červené knihovny a s prvky detektivky. Opět se nejednalo o knihu nějak náročnou, jazyk byl jednoduchý, ale chytlavý, příběh byl vyprávěn v podstatě po jedné linii neustále se točící kolem Rembrandta, který byl vykreslen jako pracovitý, téměř geniální malíř, ovšem mající nejen dost problematické a těžko snesitelné nálady, ale který dokáže být rovněž velmi krutý a nelítostný.

Co se příběhu týče, tak fungoval, myslím si, dobře. Nutno na něj ale nahlížet opravdu jako na dílo romanopisce fascinovaného tímto umělcem, protože po historické stránce by šlo knize vyčíst opravdu ledacos, ale to nemám v úmyslu :). Snad jediné, co mi tam opravdu trochu chybělo, bylo něco víc kolem obrazu zvaném Noční hlídka. Opravdu to pro Rembrandta byla obrovská a stěžejní zakázka, ale po té, co byl obraz objednavateli zkritizován a odmítnut, zároveň také důvod, proč se dostal do dluhů a do problémů, ze kterých se vlastně už nikdy nedostal. V knize to tak nevyznívá, což mně osobně trochu vadí.

Docela zajímavá byla i ona detektivní linie příběhu točící se kolem ošetřovatelky Agnety. Autorka nás nechává napnuté skutečně až do konce, než tuto linii rozplete a dle mého názoru tento hřích minulosti zase tak špatný nebyl, vlastně na tehdejší dobu to byla skutečně opravdová pikantnost a důvod, proč se skrývat a neustále utíkat by to byl i v dnešní době :).