Říše strachu přehled

28.04.2022

Možná bych hodnotila lépe, kdybych neměla mylné očekávání. Podle názvu, obrázku a anotace jsem očekávala alespoň trošku horor. Ale horor to nebyl ani náhodou. Jediná opravdu hrůzostrašná věc je nezáživnost knihy v kombinaci s její délkou. Skoro celou knihu jsem váhala, jestli to nevzdám. Tak moc mě nebavily stránky plné různého filosofování, koukání do mikroskopu a zdlouhavých rozhovorů. Přitom je tam tolik příležitostí k napínavým dobrodružstvím - třeba cesta Afrikou. Bohužel tahle příležitost je totálně zabitá dalším filosofováním a mj. i spoustou vymyšlených slov, jejichž význam si čtenář obtížně zapamatuje. Dobrodružná plavba po moři je pro jistotu vynechaná úplně...
Celá kniha se motá kolem tajemství, jak se z člověka stane upír. A nemůžu si pomoct, ale výsledek je fakt blbost. A její praktikování je místy mírně nechutné.
Ještě dodám, že obálka nemá s dějem knihy vůbec nic společného. Žádná taková příšera se tam nevyskytuje. Upíři jsou prostě jen mnohem krásnější lidé.

24.03.2019

Tenhle komentář se mi psal těžce, ovšem zdaleka ne tak obtížně, jako jsem se prodírala knihou. Rozpačité pocity ve mně vyvolal už pohled na obálku, kde se (na L. Kupčíka stěží průměrná) malba upíří tváře mlátí s okolní grafickou úpravou a vlastně ani kdovíjak nekoresponduje s vyzněním románu. Podobné pocity mám z celé "Říše strachu": nesmírně zajímavé téma světa, kde jsou upíři vládnoucí elitou, je zazděno zoufale nezáživným zpracováním. Čtenář se dočká mnoha zdlouhavých rozhovorů o lidskosti, o Bohu, o podstatě upírů, jak se stát nesmrtelným, co tím lze získat a co ztratit. Myšlenky se často opakují a žádná mi nepřišla nějak extra objevná, novátorská.
V úvodu jsem měla trpělivost a čekala, jak se příběh rozjede s nutností hlavního hrdiny prchat - obzvláště do tak exotického kraje, jakým je Afrika. Střední třetina se zvrhla v rozsáhlý cestopis, kdy je popisován každý prd výpravy a zároveň se toho děje strašně málo, co by zasluhovalo marnotratné plýtvání stránkami. V poslední třetině a epilogu sice autor nechá proběhnout nějaké ty osobní souboje i zásadní bitvy, bohužel také tyto akčnější části trpí skutečností, že všechny postavy jsou podány nesmírně odtažitě, suše, a nelze k nim získat vztah. Jejich osudy jsem měla na háku.
Brian Stableford jistě ovládá řemeslo (a Milan Žáček jeho um kvalitně převedl do naší mateřštiny), přesto se budu tomuto spisovateli spíše vyhýbat. Jeho dílo nestaví na základních kamenech, jaké vyhledávám: živoucí charaktery, napětí, zajímavě podaný příběh, co čtenáře chytí a nepustí ze svých spárů. Dle mého názoru by "Říše strachu" potřebovala výrazně zestručnit, ale na vyšší hodnocení by ani tak nedosáhla. Chyběla mi totiž alespoň jediná pasáž, díky které bych si řekla: "Tohle bylo super, proto mělo smysl román číst."
Je mi líto, za knihou je vidět kus poctivé práce, přesto nemůžu jít nad průměr. Vezmu-li v úvahu, jak jsem se natrápila, než jsem román zdolala (s čím dál častějším a pro mě ne příliš obvyklým přeskakováním vět i odstavců), jsou tři hvězdy zatraceně milosrdné.