Říše znaků přehled
Roland Barthes
Eseje o Japonsku od jednoho z nejdůležitělších myslitelů minulého století. Proč Japonsko? Protože je to země rukopisu: ze všech zemí, které Roland Barthes (1915–1980) mohl poznat, právě v Japonsku narazil na práci se znakem, která má nejblíže k jeho přesvědčení a k jeho tajným představám, nebo, chcete-li, má nejdál k jeho nechutím, k podráždění a ke vzdorům, které v něm podněcuje západní sémiokracie. Japonský znak je silný: úchvatně uspořádaný, sestavený, vyjevený, nikdy přejatý nebo zracionalizovaný. Japonský znak je prázdný: jeho signifikát prchá, na dně signifikantů, které vládnou bez protiváhy, není žádný bůh, pravda, morálka. A především: vyšší jakost tohoto znaku, ušlechtilost jeho tvrzení a erotický půvab, s jakým se kreslí, jsou vylepené všude, na předmětech i na těch nejmalichernějších úkonech, které obvykle vykazujeme do sféry bezvýznamnosti nebo vulgárnosti. Bude řeč o městě, o obchodě, o divadle, o zdvořilosti, o zahradách, o násilí; bude řeč o několika gestech, o několika pokrmech, o několika básních; bude řeč o tvářích, o očích a o štětcích, kterými se tohle všechno píše, ale nemaluje.... celý text
Literatura naučná Jazyky, lingvistika
Vydáno: 2013 , Fra (Agite/Fra)Originální název:
L'Empire des signes, 1970
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Říše znaků. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (8)
Zbožňuji Japonsko už od dob, co si pamatuji. Mohla bych zmínit, že podle lásky, s jakou byl text napsán, Japonsko určitě zbožňoval i Barthes. Ale i přes to měl v úvodu jednu krásnou reflexi, nad kterou jsem se zamyslela - máme skutečně rádi Japonsko, anebo jenom představu, kterou máme v hlavě? Celá kniha pak byla průvodcem jeho osobní představy o téhle zemi a já musím říct, že se mi jeho myšlenky vážně líbily.
Zajisté je zde mnoho zajímavých postřehů, mnoho i trefných. Autor nepochybně pronikl do Japonska poměrně hluboko. Domnívám se však, že ne tak hluboko, jak si sám myslel a že mnoho jeho vývodů je spíš důsledkem jeho vlastních názorů. Autoritativnost, s níž činí výroky o určitých aspektech Japonska, a nepřítomnost pokory, s níž by měl člověk k Japonsku přistupovat, mě v tom jen utvrzuje. Například píše o gumě, že je to něco zcela nejaponského, přičemž zcela pomíjí japonskou pečlivost, v čemž jim guma pomáhá, a pro to je tam, zejména u studentů, velmi oblíbená. Také jeho sexuální přirovnání jsou poněkud utkvělé a nevhodné.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Říše znaků v seznamech
v Právě čtených | 1x |
v Přečtených | 57x |
ve Čtenářské výzvě | 4x |
v Doporučených | 4x |
v Knihotéce | 48x |
v Chystám se číst | 62x |
v Chci si koupit | 10x |
v dalších seznamech | 2x |
Autorovy další knížky
2004 | Mytologie |
2005 | Světlá komora |
2013 | Říše znaků |
2008 | Fragmenty milostného diskurzu |
1967 | Nulový stupeň rukopisu / Základy sémiologie |
Roland Barthes miloval Japonsko - obsese touhle dálnovýchodní zemí je pro mě pochopitelná jen o něco více než obsese Indií, ale každý zbožňujeme něco. Třeba já překlady Petra Zavadila, které mě uchvacují stejnou měrou jako Barthese haiku, anebo Barthese samotného, protože u něj mi je většinou vcelku jedno o čem mluví, hlavně když ho můžu poslouchat.