Rodičovština - Jak mluvíme s dětmi a jak s nimi mluvit lépe přehled
Jennifer Lehr
https://www.databazeknih.cz/img/books/39_/390945/bmid_rodicovstina-jak-mluvime-s-detmi-a--Uhl-390945.jpg
4
78
78
Co je to ,,rodičovština"? Zdánlivě nevinné fráze, které rodiče používají v komunikaci s malými dětmi. Představte si, že pochvalou ,,To se ti moc povedlo"! můžete dítěti ve skutečnosti ublížit. A věděli jste, že když potomka nutíte, aby hezky poděkoval, je to ten nejhorší možný způsob, jak ho naučit slušnému chování? Jennifer Lehrová je chytrá, vtipná a nebojácná autorka, která ,,převrátí vzhůru nohama všechny vaše zažité představy o rodičovství." ( Jennifer Jason Leighová). Lehrová opírá svůj dynamický text o výzkumy psychologů, pedagogů a organizací specializujících se na rozvoj dětí a představuje čtenářům vědomý přístup k rodičovství založený na lásce a respektování dítěte jako individuality.... celý text
Literatura naučná Rodina
Vydáno: 2018 , Mladá fronta , Kristián EntertainmentOriginální název:
Parent Speak: What's Wrong with How We Talk to Our Children - and What to Say Instead, 2017
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Rodičovština - Jak mluvíme s dětmi a jak s nimi mluvit lépe. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (23)
Skvělá kniha, u které se člověk hodněkrát "chytne za hlavu" a řekne si, že je to vlastně úplně logické, ale přesto to dělá "špatně". Myslím, že by ti knihu, nebo aspoň některé kapitoly, měl přečíst povinně každý.
(SPOILER)
Tato kniha se četla velice dobře. Autorka se zabývá nejčastějším problémem v komunikaci i činnostech s dítětem, zároveň se opírá i o výzkum a studii z tohoto odvětví. Kniha obsahuje: Jak s dětmi manipulujeme, Takto s dětmi jednáme jako s pouhou hračkou, takto děti ovládáme, takto děti trápíme, takto znehodnocujeme, co děti cítí, takto dětem vyhrožujeme.
Zaujala mě kapitola: dej babičce pusu (nadpis se netýká doslovně celé kapitole) - zabývá se tím, že např. když dítě lechtáme a ono řekne, už nechci, přestaň - měli bychom poslechnout a přestat, nepokračovat v dané činnosti, to samé fráze jako: Dej mi pusu, proč mi jí nechceš dát? ... Když se nad tím zamyslíme, je na tom něco pravdy. Dospělému člověku taky neřekneme, ale jdi ty, to jednou vydržíš.
Další kapitolou je umíš říct děkuju? - tady dcera hodně okoukala, co říkáme/děláme my. Děkovat umí v 70% sama od sebe. Odkoukala říkat sama od sebe mám Tě ráda. Aktuálně je to, když si někdo kýchne, odpoví nazdravíčko. :-) nebo, když se něco stane, tak: neboj, to zvládneme či to se stane, bude to zase v pohodě - to jsou ty momenty, kdy si říkám, sakra, má to smysl!
Kapitola chceš jít na hanbu a chceš dostat na zadek jsem si pouze přečetla, ale v naší výchově tohle nepoužíváme, jelikož s tím nesouzním - klasicky, před tím, než se A. narodila jsem říkala, jak dostane na zadek, když bude zlobit ... no a po porodu jsem to cítila jinak.
Na čem ale neustále pracuji, je kapitola Šikulka, Jsi v pořádku, nic se ti nestalo a manipulace - v tom smyslu, že občas použijeme fráze jako: Jestli to neuděláš, tak nebude ... to samé, když jsem KO, tak zakřičím, nejsem moc empatická. Ale počátkem startu rodičovství a tím, kde jsem teď si myslím, že jsem udělala opravdu velký pokrok. Tento sloh bych ukončila větou: To, jak se chováš ty sám, je vizitkou toho, jak se chová tvé dítě - jak mluví, jak se chová, co dělá. A také to, že každé dítě je originál, proto vše co funguje na jedno dítě, nemusí fungovat na druhé. :-)
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Rodičovština - Jak mluvíme s dětmi a jak s nimi mluvit lépe v seznamech
| v Právě čtených | 14x |
| v Přečtených | 108x |
| ve Čtenářské výzvě | 12x |
| v Doporučených | 8x |
| v Knihotéce | 51x |
| v Chystám se číst | 97x |
| v Chci si koupit | 38x |
| v dalších seznamech | 5x |
Autorovy knížky
| 2018 |  Rodičovština - Jak mluvíme s dětmi a jak s nimi mluvit lépe |
Nedá mi, než souhlasit s tím, že se jedná o jednu z nejlepších knih pro rodiče. Minimálně v mém případě bude mít určitě svoje čestné místo v knihovně.
Stačilo prvních pár řádků a okamžitě jsem si začala dávat pozor na to, co říkám. A obzvlášť na to, co říkám s dobrým úmyslem a nikdy mi to nepřipadalo jako něco, co je špatně.
Doporučuji všema deseti a jen dodám, že se čte opravdu dobře (to je totiž to, s čím často u tohoto žánru bojuji).