Rodina Moskatova přehled

22.05.2021

Číst rodinnou ságu je vždycky běh na dlouhou trasu. Těch postav a osudů, to dá na pořádně tlustou bichli. Doufal jsem, že Singer dostojí svému poutavému stylu plnému mystiky, jaký předvedl ve svých brilantních povídkách. Jeho povídky jsou jako vybroušené drahokamy, ovšem rodinná sága je z jiného těsta. Singer ji otiskoval na pokračování v novinách a to ji poznamenalo. Sám psal, že je jeho cílem zobrazit starou Varšavu, jak si ji pamatoval. Obsáhlé popisy tedy vévodí každé kapitole. Osudy lidí se repetitivně opakují a vy se ptáte, jak mohli lidé (Židé) tak nešťastně žít. V knize snad není jediné šťastné manželství, lidé obtížně hledají smysl života, židovský tradiční svět je na svém samotném konci… A ještě něco: jestli jste sledovali debaty o židovském údělu v předválečném Polsku, tato kniha jednoznačně dává za pravdu těm, kteří obvinili Poláky z nenávisti k Židům. (Ale abych nechodil daleko: přečtěte si dějiny československé 2. republiky – tady to nebylo před válkou o moc lepší!) Singer se v knize snažil popsat tehdejší proudy myšlení polských Židů, od chasidů, přes sionisty až k bolševikům a trockistům. Román končí, šoa právě začíná… Zavítal jsem na stránky města Otwock, kam jezdili hrdinové románu na letní byt. Nacisté tam zřídili ze sanatoria vyhlazovací ústav, kde likvidovali duševně nemocné… Ale po válce tam byl krátce sirotčinec pro přeživší děti bez rodin. Singer sám přežil válku v USA. Jeho kniha je svědectvím časů, které se nevrátí... Celý život jsem byl šťastný, že jsem žádnou válku nemusel prožít.