Roky v kruhu přehled

19.08.2024

Naladěn Adventem, který považuji za jednu z nejlepších knih české literatury vůbec, jsem se dostal k této prvotině. Rozhodně na ní oceňuji krásný jazyk, bohatý jazyk a jazyk, který i přes značnou popisnost dokáže vykreslit řád, atmosféru, prosluněnost i sněhem zavátost kraje, domova, vily. Těch 420 stran, v nichž se vlastně skoro nic "velkého" neděje, nikde žádná dějová linka, je přesto zaplaveno tisíci drobnými událostí z běžného života, formálně uspořádanými do koloběhu roku. Takže samotný popis není kupodivu strnulý, ale životný, události se propojují s místy, s časy, s událostmi, rituály, mimořádnostmi, na jedné úrovni jsou informace o někdy trudné lékařské praxi autorčina manžela, narození a smrt stejně jako jeho úsměv, objetí, chvilka klidu a pohody po obědě nebo kvetoucí kaktus v zimní zahradě v květináči. Tohle všechno se Glazarové podařilo zachytit jako prchavé okamžiky jejího života, společného manželského života, který končí smrtí muže. Původně text ani nepsala jako literaturu, spíše terapii a proto je vše tak mírně nostalgické.
Na druhou stranu si myslím, že lze číst i mezi řádky, co nebylo vyřčeno. Glazarová jako mladá manželka byla neskonale sama, muž byl neustále pryč a kdoví, jak to mezi nimi mužsko-žensky bylo. Kontroloval její výdaje, ze kterých se musela každou sobotu zpovídat, ona milovala divadla, koncerty, kavárny, a přitom do nedaleké Ostravy musela často zajíždět taky sama a na přeplněných ulicích neměla koho oslovit. byla to krásná klec, která by se jako hnízdečko hodilo asi pro manželství po 30 letech, nicméně právě oněch 30 let byl mezi nimi věkový rozdíl. Takže pro muže to byl svět adekvátního klidu a podle mne žena strádala. I když se sobě namlouvala, že je šťastná. Vypovídá o tom fakt, že nejkrásnější měsíc byl pro ni srpen, kdy pravidelně z Prahy přijížděla její sestra Irena, a s ní si mohla (konečně) povyrazit.
Takže literárně pozoruhodný životný popis, mezi řádky jí to štěstí věřím jen zčásti. Mohlo to být totiž také ztracených 8 let života, které mohla plně prožívat s někým jiným a někde jinde.

21.04.2024

Bůh ví, jak jsem všecky, i ty nejprostší domácí úkony měla ráda. Snad pro ten pravidelný řád, v němž se vracely a s nímž spolutvořily volný a bezpečný tok našeho života.

Krásná oslava každodennosti a návod, jak se i v těžkých časech radovat z maličkostí. Vím, že tato knížka asi neosloví každého, ale mě moc pohladila po duši.