Román o Tristanovi a Isoldě (1959) | Databáze knih

Román o Tristanovi a Isoldě přehled

Román o Tristanovi a Isoldě
https://www.databazeknih.cz/img/books/11_/116961/bmid_roman-o-tristanovi-a-isolde.jpg 4 73 73

Zpracování prastaré keltské pověsti o věčné lásce, která rozbíjí všechny předsudky i středověkou nerozlučitelnost manželství. Autor pronikl dlouhými studiemi i básnickou fantazií do tragického jádra příběhu spočívajícího v protikladu lásky a utrpení a konfliktu povinnosti a touhy po plném citovém životě.... celý text

Literatura světová Romány
Vydáno: , SNKLHU - Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění
Originální název:

Le Roman de Tristan et Iseut, 1900


více info...

Můj komentář

Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Román o Tristanovi a Isoldě. Přihlašte se a napište ho.


Nové komentáře (16)

RonnieSmithx
11.02.2025 3 z 5

(SPOILER) Ačkoli jsem neměla vysoká očekávání, musím uznat, že dílo se čte svižně. Tento dojem pravděpodobně vyvolává stručný popis bitevních scén, které jsou často shrnuty do jediné věty. První setkání s tímto případem, kdy Tristan jednoduše šel, zabil nepřítele, kterého se všichni báli, a vrátil se, mi přišlo na jednu stranu vtipné, ale zároveň jsem se nemohla ubránit rozporuplným pocitům. Já jako čtenář jsem se nedokázala vžít do představy Tristana jako pozoruhodného statečného hrdiny, když ta epická část soubojů na život a na smrt, která by mu takovou nálepku mohla poskytnout, byla vždy upozaděna. Nepřišlo mi, že mám důkaz o Tristanově hrdinství, protože nad vším, co udělal, jsem mohla mávnout rukou a říct si: „Zas někoho zabil, dobře, jdeme dál.“

Můj vztah k Tristanovi nijak nezlepšila ani část jeho druhého setkání s Isoldou Zlatovlasou. Nelíbilo se mi, jak převzal strýcův příběh o vlaštovkách, upravil ho tak, aby zněl romantičtěji, a předložil ho před dívkou jako svůj vlastní. Chápu, proč to udělal, ale nemyslím si, že to bylo nutné. Mohl jí to takhle zamilovaně vyprávět i o svém králi a popsat ho jako ještě sličnějšího, než byl on sám. Když Isolda zjistila, jaké jsou jeho skutečné plány, musela to pro ni být obrovská rána do zad, navíc s uvědoměním, jak snadno se nechala zmanipulovat.

V díle mi také chybělo více Tristanových myšlenek. Často lhal. Vlastně tento „udatný rytíř“ lhal téměř neustále. Líbilo by se mi, kdyby bylo podrobněji rozepsáno, co se odehrávalo v jeho i Isoldině nitru, když spolu mluvili, a jaké měl pocity při lhaní. Možná by pro mě pak bylo snazší tu jejich „velkou lásku“ brát vážně. Jenže nic takového se nestalo, a já místo toho bojovala s naštvaností vůči těm dvěma. Když vypili ten kouzelný nápoj, myslím si, že vzhledem k tomu, jak moc král Mark, který se v první řadě ani ženit nechtěl, miloval Tristana, by to pochopil, kdyby mu Tristan po návratu přiznal, že se do Isoldy zamiloval. V díle je několikrát ukázáno, jak byl Mark vůči nim shovívavý. Tristan a Isolda si však vybrali cestu cizoložství a lží, kvůli čemuž utrpělo mnoho lidí, kteří neudělali nic špatného. Prostě jen plnili svou práci.

Vezměme si třeba Brangienu, služebnici Isoldy. Neměla vlastní život, jen se starala o Isoldu a kvůli ní dokonce vydávala své panenské tělo za její, aby král Isoldinu „nevěru“ neodhalil. To už samo o sobě nedává smysl. I kdybych pominula fakt, že by král nemohl poznat, že je Isolda již „poskvrněná“, nerozumím, jak by nepoznal, že pod ním neleží právě ona, jejíž vlasy dokázaly rozjasnit zdi jako při rozbřesku. Isolda u mě ztratila veškeré sympatie, když po tom všem, co si Brangiena kvůli ní vytrpěla, chtěla Isoldina paranoidní hlava nechat Brangienu zabít. A když jí nevolníci lhali o tom, že Brangienu skutečně zabili, obvinila je Isolda z vraždy a nechala by je upálit za něco, za co mohla sama. To mě opravdu naštvalo, a v té chvíli jsem k Isoldě ztratila jakýkoli respekt.

Baroni, kteří nenáviděli Tristana, rozhodně nepatřili mezi mé oblíbené postavy, ale nemyslím si, že si zasloužili takové smrti. Například Andret, jehož účelem na konci knihy bylo chránit Isoldu, skončí utopen a umlácen pádlem. Jak takové brutální vraždy dělají Tristana a jeho přátele lepšími lidmi? A bylo to opravdu nutné? Chudák hrbatý trpaslík, který se ničím neprovinil, sloužil králi, jak nejlépe mohl, a přesto je v knize vylíčen jako zloduch. Lesní, který pouze plnil svoji povinnost vůči králi, skončil jako další oběť brutální vraždy Tristanovými poskoky.

Kde jsou tyto tresty pro Tristana a Isoldu? Z mého pohledu jsou právě oni dva ti zloduši, kteří by měli být potrestáni. Měli spoustu prostoru své činy odčinit, ale oni místo toho stále jen lhali a lhali. Celé to na mě působilo jako nekonečný kolotoč. Tristan vezme knížeti jeho milovaného psíčka, aby ho dal Isoldě. Tomu já mám fandit? Že vzal knížeti jeho „jedinou radost“? I když chápu, že si Tristan nemohl uvědomit, co tím vlastně knížeti, který s ním vždy jednal laskavě, udělal, když by sám svého psa klidně nechal zabít, protože dělal v lese moc hluku. Naštěstí ale s Isoldou dostali ten „skvělý“ nápad ho vycvičit k poslušnosti ubitím.

Román o Tristanovi a Isoldě mi tedy nepřijde jako „pěkný příběh o lásce a smrti“ . Vypití kouzelného lektvaru z jejich lásky nedělá nic čistého a krásného. Ač tedy jejich láska hříšná nebyla, svým jednáním hříšníky byli. Jejich činy byly výsměchem vůči osobě, která je měla skutečně ráda – králi Markovi. A co Isolda Běloruká? Další oběť na jejich cestě, která si takové jednání rozhodně nezasloužila. Její „pomsta“ ani nebyla skutečnou pomstou. Řekla jen lež, což Tristan a Isolda Zlatovlasá dělali od začátku díla. A jejich smrt? Čekala jsem něco tragického. Tohle bylo nalezení klidu, jak pro ty dva, tak pro všechny ostatní v tomto knižním světě, a nakonec i pro mě. Takže ano, na konci dne k sobě opravdu patřili, protože bezohlední byli oba stejně.

Metroušek
03.01.2023 2 z 5

Nesmrtelný příběh lásky napsaný totálně a beznadějně zastaralým, nudným slohem. Význam však má díky pramenům, z nichž je dílko zkompilováno.


Atuin
17.01.2022 5 z 5

Tohle byl zajímavý zážitek. Nejdříve mi únava ( a okolností) nedovolila knihu ani pořádně začít, potom jsem si pustila kousek v audio podobě a dostala jsem chuť začít to znovu. A celý ten nešťastný příběh mě opravdu uhranul. Za prvé mi to evokovalo Tolkiena. Nejdříve Húrinovo děti, potom Beren a Lúthien a pak, vzhledem k jednomu z jmen ( Gondoln) i Pád Gondolinu :-)).
Jediné co mi šlo na nervy bylo boření zdi, když se vypravěč stáčel na " posluchače, čtenáře, prostě lidsto'. Samotný příběh má úžasnou atmosféru a mě si zaháčkoval, že jsem mu nakonec těch 5* dala a je mi líto že u nás není přeložena verze jakou o této tragédii napsal Hardy.

všechny komentáře

Související novinky (1)

Noc na Karlštejně, Skřítkové, Gigul a celkem 22 nově přidaných eknih zdarma

19.04.2024


Citáty z knihy (0)

Zatím zde není žádný citát z knihy.


Kniha Román o Tristanovi a Isoldě v seznamech

v Přečtených129x
ve Čtenářské výzvě13x
v Doporučených8x
v Mé knihovně80x
v Chystám se číst25x