Romance pro křídlovku přehled

15.03.2025

Vyvrcholení Hrubínovy tvorby

02.01.2025

Jinak bych psala komentář před pár desítkami let, když jsem prožívala svou první lásku, kolem mě rodina a rodiče, kteří měli ke smutnému stáří daleko. A jinak píši komentář nyní, kdy jsem svou první lásku v paměti pravděpodobně zidealizovala nad vše a prošla i procesem stáří se svými rodiči. Život nabízí v mládí naprosto vše, naděje, radost i nevědomost z věcí příštích. Člověk jde životem a ztrácí .... ztrácí rodiče, ztrácí lásku, pro kterou v mládí žil.... časem začne hrát na jistotu a tím ztrácí své naděje a vize, pro které žil. Smutné, leč pravdivé. Přesto život stojí za to, buďme vděčni, že máme možnost život prožít, i přesto, že se mnohdy radost z žití dá spočítat na prstech jedné ruky. Pokud máme zdravé a spokojené děti a nežijeme tak, že bychom vědomě ubližovali lidem okolo nás, co s námi jsou životní poutí cestou, necestou.... život prostě stojí za to a myslím, že i tohle měl v podvědomí pan Hrubín, když tuto nádhernou, smutnou i láskyplnou romanci psal. Ztráta první, či jinak naplněné lásky nesmírně bolí, ztráta či odchod nejbližších , kteří nám dali život bolí nesmazatelně a nikdy nevyprchá.
Četla jsem celou romanci se slzami v očích, nevím , zdali je to věkem , nebo prošlými ztrátami - ale Hrubín psal tak neskutečně smutně, přesto tak něžně, že po přečtení poslední stránky chcete žít, znovu se začát smát a rozdávat radost lidem kolem vás, těm, co vás při těch ztrátách drželi za ruku, abyste neztratili směr a nezapadli do bahna. A kvůli těmto lidem se začnete zase smát a rozdávat radost, protože život je tak neskutečně krátký a každého promarněného dne je nesmírná škoda. A možní i toto je skryto mezi řádky této romance