Rozhovory s přáteli přehled

21.09.2024

(SPOILER) Rozporuplné pocity. Čte se to dobře, zase je to jak seriál. (Zní to, jako kdyby to bylo téměř napsáno jako scénář. Opět.) Je to iritující, v mnoha směrech, a nevím, jestli je to záměr. Postavy jsou víceméně všechny nesympatické. Vztah hlavní hrdinky s ženatým mužem postrádá vášeň, bylo mi nějak jedno, jestli spolu skončí nebo co se stane obecně. Je to banální (krásný slavný lidi, holka spisovatelka - jak originální, wow, milostné trojúhelníky ve středu zájmu, fancy destinace, pseudointelektuální rozhovory), depresivní (u málokterých jiných knih o mladých lidech v západní zemi jsem tak moc ráda, že žiju svůj život, a ne jejich. Tisíckrát může randit s nádherným hercem a jezdit do vily ve Francii, jsem tak moc ráda že nejsem ona.)
Na druhou stranu, je to zvláštním způsobem věrohodné a občas vám to dá podnět na přemýšlení. Jak se stále baví o politice a hrozně intelektuálních tématech, a připadají si díky tomu děsně nadřazeně, říkají si že jsou komunistky, ale vlastně jsou to jen takový řeči a nálepky, ne, že by to něco znamenalo. Jak se spolu s Nickem rozcházeli a zase dávali dohromady, jak to bylo něco komfortního, čeho se těžko zbavuje. Jak mezi sebou měli ten nerovný vztah, a hezky na tom šlo ukázat, že ačkoliv ona je ta aktivní, on stále má větší moc, a jeho pasivita je potom vlastně výmluvou, že se nemusí cítit špatně.
Ukázka toho, že se lidé a mladí lidé ve vyspělé společnosti cítí blbě, někdy bez zjevného důvodu, ostatním (i mně) to může připadat hloupé a zbytečné, ale děje se to, lidi nerozumí sami sobě a nevědí, kde se v nich berou ty sebedestruktivní sklony.
Takže vlastně nevím, jestli to bylo dobrý. Každopádně souhlasím s některou z předchozích komentujících v tom, že jsem si moc přála aby se Bobbi spustila s Melissou a pak měli všichni mezi sebou polyamorní vztah.
Jo, a jsem ráda, že tam fakt byly rozhovory. Stále bych ocenila aby jich bylo víc, místo vět typu "Bavili jsme se o válce v Íráku" by mě opravdu zajímalo slyšet tu konverzaci, ale furt lepší než Normální lidi.

26.07.2024

Po přečtení Normal People a Beautiful World, Where Are You jsem se vrhla na Conversations With Friends. Vrhla je vlastně silný slovo, dlouho jsem to odkládala, protože díky předchozím dvěma knihám už vím, jak mě Sally umí rozložit. A taky že jo. Ani od této její prvotiny jsem se nedokázala odlepit. Kdybych měla říct, co všechny knihy Sally Rooney spojuje, byla by to hlavní postava, která je introvertní, uzavřená, rozbolavělá, se silným pocitem méněcennosti a s velmi nezdravým rodinným zázemím. Neumí si říct o to, co chce nebo potřebuje, protože je zvyklá nezabírat moc místa a skrývat, co cítí, aby jí nikdo nemohl ublížit. Miluje literaturu, je velmi inteligentní a její vztahy jsou komplikované. Někdy je tam takových postav i víc. Kdo nikdy nic netajil, kdo neskrýval svoje pocity, aby nemohly být použity proti němu, kdo se nebojí, že ostatní zklame jen tím, kým je – tomu tahle kniha nejspíš nesedne. Mně sedla hodně. Ale to bylo jasný už předem. Těším se na příští román autorky. Nepochybuju, že mě opět rozloží na kusy.