Rusko-český a česko-ruský slovník přehled

09.06.2023

Stále vynikající slovník.

08.06.2023

Když mi zrak padne na tento pořádný kus slovníku, zarazím se... a neubráním jisté nostalgii. Drsné nostalgii, s níž se vrátím o dvacet let zpátky. V té době jsem studovala na Pedagogické fakultě, obor český jazyk a německý. Součástí studijního plánu byla i povinná zkouška z dalšího jazyka a vzhledem k tomu, že s angličtinou se od střední školy zrovna moc "nekamarádím", zvolila jsem ruštinu.
Byl to pro mě absolutní krok do neznáma: azbuku jsem možná viděla "o něco blíže než z vrtulníku", neboť díky zápočtu ze staroslověnštiny mi všechna písmenka nebyla tak neznámá, ale jinak jsem byla ruštinou nepolíbená... a žádné "déjá-vu" se se bohužel nekonalo. Profesorka semináře byla nekompromisní: veškeré znalosti, jež do nás nalila, nemilosrdně vyžadovala zpět i s úroky. Působila dojmem, jako by se "zapomněla" kdesi v dávné éře hluboké totality, jako by dosud věřila tomu, že "naši zemi osvobozují Rusové", a pouze ruštinu uznávala za jediný světový jazyk. Její slovo bylo zákonem: co řekla, bylo svaté, a kdo ví, možná měla někde za katedrou schovanou i rákosku.
Nebylo radno se s ní hádat, a mě se to podařilo už první hodinu, kdy se nás vyptávala, jaká ruská slovíčka známe. Jakmile na mě došla řada, nedočkavě jsem vyhrkla - KIT, kočka! V té chvíli jí ztuhl úsměv na rtech:
"To se, milá kolegyně, pletete, kočka se řekne KOT!"
"Já se ale nepletu, kamarád naší kočce vážně říká - takyj harnyj kit!"
"A odkud je, ten váš... kamarádíček, no?" probodla mě pohledem.
"Z Doněcku, ale...to..."
"To místo, má milá, leží na UKRAJINĚ, a aby bylo jasno, výrazy z cizích jazyků mi sem netahejte, zde se bavíme pouze RUSKY!" vítězoslavně se obrátila k ostatním a mě v tu chvíli došlo, že "tenhle oříšek bude mít asi pořádně tvrdou skořápku".
A bylo hůř, nejen proto, že ruština kladla nečekaný odpor a já s ní statečně zápolila po celý semestr - součástí zkoušky byl kromě rozhovoru na dané téma i překlad odborného textu do češtiny, který SAMI provedeme.
Moc možností na výběr nebylo, také profesorka hodně "cenzurovala", takže když jsem objevila takový, jenž se navíc týkal frazeologie, která je mi nesmírně blízká, byla jsem blahem bez sebe. Jenže sotvaže jsem se do té změti písmen zadívala podrobněji, moje nadšení postupně vyprchávalo: celý text byl doslova prošpikovaný ukázkami klasických ruských děl a citáty se to tam jen hemžilo - Dostojevský si podával ruce s Gogolem a Tolstým, šklebili se na sebe s Buninem a Lermontovem, a to všechno za doprovodu bohatých Puškinových básnických obratů přímo z Evžena Oněgina. Protočily se mi panenky, avšak změnit volbu již bylo nemožné.
A tak jsem v knihovně smutně chňapla po největším slovníku, který se tam válel na regále, a odhodlaně se pustila do práce. Tehdy neexistoval internet: nebylo možné si dané slovo, spojení či věty "šikovně naťukat do překladače" a během sekundy mít řešení po ruce, nebylo možné si informace "jen tak vygůglit"... Kdepak: přede mnou byly ještě stovky hodin piplavé práce, neustálého obracení listů a šustění papíru, po celé léto, které jsem obětovala své "hře na překladatelku".
Ta "cihla" mne provázela všude, možná i a WC: ráno jsem se s ní probouzela a v noci usínala, dokonce se mi o ní i zdálo. Slovník se na čas stal mým skutečným přítelem - zvlášť zvlášť velkou službu mi prokázal v odhalování tzv. "falešných přátel" neboli zrádných slov, jak se těmto zákeřným výrazům v branži přezdívá, neboť ne všechna slova v češtině mají v ruštině shodný význam. Například co je pro Rusa "úžasné", je pro Čecha "děsivé", krásné je červené, život znamená břicho, a když je někdo "čerstvý", tak v Čechách nezáří svěžestí, ale je vlastně starý. A podobných "pastí" bylo v textu nepřeberně.
Přišla jsem si jako v nějaké aréně, jako býk, co stojí proti toreadorovi - jen jsem zaslechla ruštinu, už jsem viděla rudě. Písmenka azbuky mě rozpalovala doběla a já do toho boje šla naplno, s cílem dobýt tu metu a pokořit ji, ať to stojí, co to stojí. Už ani nevím, jak se mi to podařilo, ale lektorku jsem nakonec o svých schopnostech přesvědčila. Přestože rusky nemluvím a nápisy azbukou dnes artikuluji jen velmi, velmi pomalu, jsem za tuto zkušenost ráda. Ten slovník mi vlastně zachránil kůži. V současnosti se - oproti moderním zařízením - může zdát již zastaralý, ale svou cenu nepochybně má. Myslím, že stejně dobře poslouží nejen překladatelům, ale i studentům.