Rychlost zvuku přehled

03.04.2023

Tématicky zajímavé, nejen po teoretické části věnované archeoakustice i pokud jde o autistické spektrum a jeho potencionál. Pokud se máme bavit o samotném zpracování, tam už bych byl o něco opatrnější. Jednotlivé kapitoly jsou krátké, během kterých se toho většinou moc neudá, a lehkým krokem postupují k akčněji laděným pasážím, o čemž řeknu trochu níže.

Na knize mě zaujal krom Eddieho zařízení, také samotný tvůrce a společnost proti které stál. Začnu tedy u Edwarda. Postavu Eddieho je těžké popsat. Díky svému talentu i prokletí zároveň je lehké jej považovat za podivína. Upřímné jsem ho nebyl schopen vidět jako dospělého, ale spíše jako otravné dítě. Jsou místa, zvláště zpočátku, kdy jsem si musel na jeho výstřelky zvyknout. Eddie je nicméně zajímavá postava i z jiného úhlu. Po celou knihu má zajímavé otázky, podněty či náhled na naše každodenními procesy, zvyky a projevy, které si ani neuvědomujeme. Proč kupříkladu lžeme, proč dáváme vyhýbavě otázky/odpovědi, co nás nutí se usmívat či projevovat emoce, nebo proč jsme nesví už z pouhé přítomnosti jiných lidí. Rychlost zvuku není zrovna doktoranska práce na téma autismu, přesto dává zajímavý vhled na tuto sociobehaviorální problematiku.

Společnost pro ochranu amerických hodnot (SPOAH) mi připomíná jiné dvě literárně podobně laděné soukromé agentury. Jednou je Konsorcium pro falšování reality ze série Falzifikátoři a BTC z knihy Gravitace. Jedna se snaží řídit určitým směrem společnost, druhá si uzurpuje technologický pokrok. SPOAH jistým způsobem kombinuje obě tyto tajné spolky a je tím, co vnáší do knihy vzrušení, jež z toho dělá ten správný konspirační thriller.
Ve souvislosti SPOAH s osobou doktora Fentona lze s trochou nadsázky hovořit o honění se za vlastním ocasem. Oba se snaží získat vynález do své moci, přesto přinejmenším jeden neví o faktu, že vděčí za svou existenci právě tomu druhému. Pokud by oba subjekty spolupracovali, celá zápletka by se zhroutila jako domeček z karet.

V knize je i pár akčnějších momentů. Nepatří mezi ně útěk Eddieho se Skylar, nýbrž kdy dochází na poměřování sil mezi Barnesem, šéfem ochranky Domu Harmonie, a kontraktory SPOAH. Nejde o žádné přetažené přestřelky. Sokové jsou zarputilí profesionálové, kteří střílí jen v případě jisté rány, což z jejich duelu bylo velmi patrné. Dlouho jsem nezažil něco podobného tak dokonale popsané.

Kniha během četby je schopna zaujmout, nicméně po odložení vše vyšumí a zůstane jen jisté povědomí o příběhu a jeho okolnostech. Sáhnout proto po pokračování nijak netoužím ....