Rýn se vlévá do Tibery přehled
Ralph M. Wiltgen
https://www.databazeknih.cz/img/books/55_/552545/bmid_ryn-se-vleva-do-tibery.jpg
5
6
6
Ralph M. Wiltgen (1921–2002), člen Společnosti Božího Slova, historik a novinář, byl očitým svědkem událostí Druhého vatikánského koncilu, jehož průběh s odstupem dvou let od jeho skončení čtivým, ale přitom detailním způsobem zaznamenal. Kniha je cenná zvláště proto, že autor měl jakožto respektovaný profesionální žurnalista a nestranný komentátor přístup ke všem hlavním postavám a událostem koncilu. Druhým aspektem, pro nějž je kniha kladně hodnocena, je vyvážené faktografické pojetí. Přesto, nebo právě proto, kniha barvitě zachycuje snahu koalice liberálních aktérů koncilu, biskupů převážně ze zemí podél Rýna („rýnských otců“), kteří díky své organizovanosti převzali otěže směřování koncilu. Kniha tyto snahy nijak nekomentuje a nehodnotí, pouze konstatuje fakta. Stejně tak nechává bez subjektivních komentářů dramatické kroky Mezinárodní skupiny otců (Coetus Patrem Internationalis), skupiny asi dvou set biskupů, kteří se puči liberálů pokusili zabránit. Kniha je naprosto klíčovým zdrojem pro pochopení toho, co dnes formuje katolickou Církev a co stojí v pozadí mnoha trendů, které určují její budoucí vývoj. Poprvé v češtině vyšla v roce 2007. Nakladatelství Christianitas nyní přichází s druhým vydáním, přičemž kniha prošla kompletní revizí textu a oproti prvnímu vydání byly také provedeny některé menší stylistické úpravy, aktualizace a faktografická zpřesnění. Vzhledem k tomu, že dnes, snad ještě více než dříve, probíhá diskuse o významu a dopadu tohoto koncilu, bude kniha pro zájemce o dané téma nepostradatelným průvodcem, jenž jim pomůže pochopit, co se vlastně odehrálo v jeho zákulisí. Původní anglické vydání obdrželo církevní schválení.... celý text
Literatura naučná Historie
Vydáno: 2024 , ChristianitasOriginální název:
The Rhine Flows into the Tiber: A History of Vatican II
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Rýn se vlévá do Tibery. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (2)
Psal se rok 1962 a svět byl naplněn velkým očekáváním.... Avšak již v počátcích bylo zřejmé, že atmosféra tohoto velkého koncilu se v žádném případě nebude nést v duchu obhajoby pravověrné katolické Víry a jediné Církve, nýbrž v duchu obhajoby bludů, v duchu dialogu s nepřáteli katolické Církve... Trpké plody „nové teologie“ na sebe nenechaly dlouho čekat a jejich hořkou sklizeň vidíme v našich časech....
Šikana koncilních otců, nátlak, náhlá a nečekaná úmrtí...to jsou jedny z mála tragických událostí, které provázely běh tohoto koncilu, kdy „Satanův dým vnikl do Církve“.
Autor objektivně, chronologicky a s nadhledem popisuje dějové zvraty tohoto koncilu, který se do dějin Církve jistě zapíše jako etapa, která se neměla nikdy stát.
Garantuji vám, že tato publikace vás naplní zděšením i zklamáním z nečinnosti mnoha těch „kteří měli mluvit, ale mlčeli“ a ti, co nemlčeli, byli umlčováni.
Dechberoucí a pro katolíky bolestné čtení, které vás probudí z lethargie k boji za naši Matku Církev!
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Rýn se vlévá do Tibery v seznamech
| v Přečtených | 8x |
| v Doporučených | 2x |
| v Knihotéce | 3x |
| v Chystám se číst | 1x |
| v dalších seznamech | 1x |
Když se na prvním nicejském koncilu řešily zásadní teologické christologické spory, aby se dospělo k jednotnému vyznání, čemu že to vlastně křesťané "přesně" věří a "mají věřit", došlo podle některých legend o Mikuláši z Myry dokonce i na pohlavek uštědřený Ariovi, vyznavači názoru, který se nakonec navzdory přechodným úspěchům oficiálně přece jen neprosadil a stal se "nepravověrným" s mnoha z toho plynoucími důsledky, teologickými i praktickými.
Vzhledem k tomu, že zatím poslední koncil římskokatolické církve byl svolán bez explicitně vyjádřené potřeby vyhlásit nebo "vyjasnit" sporné dogmatické otázky, ale pouze přizpůsobit současnému stavu "světa" pastorační přístup, mohlo by se zdát, že jeho průběh i jeho důsledky budou snad až nudné. Opak je pravdou. Zasvěcený pohled Ralpha M. Wiltgena na organizační mechanismy umožňující vůbec to, aby přes 2500 účastníků koncilu mohlo jednat a k něčemu dospět, by byl zajímavý už sám o sobě. Kniha však kromě toho nabízí také možnost sledovat názorovou různost účastníků, jejich spojování se do zájmových uskupení, strategické postupy a volbu prostředků i taktiky při prosazování jejich představ o budoucnosti své církve. Umožňuje tak lépe chápat příčiny výsledného ne zcela konzistentního znění dokumentů koncilu, které proto následně dalo vzniknout více navzájem velmi odlišným interpretacím.
Knihu je možné doporučit nejen těm, kteří s odstupem času pozitivně nebo negativně s osobním zaujetím hodnotí vnitřní vývoj římskokatolické církve, ale i těm, kteří se o náboženství zajímají spíše "jen" jako o jev, který se navzdory různým předpokladům ve společnosti stále významně projevuje. A za sebe mohu říci, že kniha je čtivá a mimo jiného svým způsobem také velmi zábavná (čímž nechci bagatelizovat prožitky těch, kteří se cítí být do života římskokatolické církve bytostně vnořeni).