S Fráňou Šrámkem po Sobotecku přehled
Miloslava Hrdličková - Šrámková
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/487102/s-franou-sramkem-po-soboteckuPkOJOU-cJk-.jpg
5
1
1
Knížka obsahuje čtyři články Šrámkových osobních přátel (Karla Čapka, Miloslavy Hrdličkové-Šrámkové a Václava Hejna), v nichž se čtenář sblíží s básníkovým soukromím, pozná jeho záliby a vřelý vztah k rodnému kraji, a výbor jeho básní inspirovaných Sobotkou a okolím. K básním jsou připojeny fotografie Jaromíra Kuchaře.
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize S Fráňou Šrámkem po Sobotecku. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (1)
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha S Fráňou Šrámkem po Sobotecku v seznamech
| v Přečtených | 1x |
| ve Čtenářské výzvě | 1x |
| v Doporučených | 1x |
| v Chystám se číst | 1x |
Autorovy knížky
| 1957 |  S Fráňou Šrámkem po Sobotecku |
Sobotka - Libuň - Dílce - Kbelnice - Jičín a zpět; někdy Sobotka - Lavičky - Libošovice - Pleskoty; a když hrozily deštivé přeháňky, tak Sobotka - Libošovice - Rytířova Lhota - Dobšice - Dobšín - Horní Bousov - Sobotka... tudy všudy bloudil Fráňa Šrámek. Chodec a labužník. Rád se koupal, rád sbíral houby, rád za pomoci botanického klíče, který s sebou prý nosíval, poznával květiny, a když nechtěl mlčet, pobroukával si do kroku. Tolik o zálibách.
Pokud jde o Šrámkův vřelý vztah k rodnému kraji, odkazuji na jeho básně (v knize jich najdete třiadvacet, např. Humprecht, Semtínská lípa, Roubenka aj.). Jsou doplněny černobílými fotografiemi, přesně jak říká anotace shora, a dále poznámkovým aparátem, který jim cosi přidává a celou knihu právem řadí mezi cestopisy.
Dávám maximální počet hvězdiček. Slunci zdar!
------------------------------------
ÚRYVEK:
(...) Už řádku let jsem se s krajem tak nepoměl jako letos. Čím byl sluncem pobodanější, tím mi byl dražší, a kdekoliv jsem našel kout, který si i na té letošní výhni vyvzdoroval kus krásné svěžesti, lehl jsem si tam hubou na zem a povídali jsme si: viď, starej, jedno jsme a jedno jsme. A do breku mi bylo, na mou duši. Dnes to dostává jinou tvářnost. Vyšel jsem si už časně ráno na Střelečskou Hůru, obloha k něčemu slibně zrála a taky jo. Zpět jsem rázoval už v krásném, tichém dešti, po horách mumlala bouřka, ale tady to bylo jen pokojné pianissimo. Dal jsem si pěkně pršet na vlasy, aby mi ještě hodně rostly, o tváře mi to jemně naráželo jak z nebeských hubiček, zem pode mnou pila, nohy mi hrály, holka zlatá, to mi bylo dobře! Mám sto chutí tady pobýt, dokud neudeří skutečný nepříjemný podzim, který nadobro zarazí toulačky krajem, neboť do té drsnoty nejsem dost fortelně vybaven. Přišel jsem sklonku léta pořádně na chuť vlastně teprve letos. Vzbuzoval ve mně vždycky jen smutek letos mi vyhrává daleko štědřeji. Ale o tom si budeme ještě povídat. (...)