S láskou tvá mrtvá máma přehled

předevčírem

Co si počít se životem po životě?

Filipa se probudí do tmy, zavřená v bedně. Zní to jako začátek opravdu ošklivého thrilleru s názvem: Žena v truhle, Kdo chce výkupné? nebo Schrödinger mi říkal kočko. Čekáte ta nejobvyklejší klišé? Rty rozkousané do krve, lapání po dechu, křik až do ochraptění, vlasy hrůzou zbělelé, nehty zarývané do dlaní ve snaze se uklidnit nebo do dřeva, ve snaze ho... podrbat? To naše hrdinka zpanikaří jen lehce a jen na chvíli, než pochopí, kde se právě nachází a jako bývalá bioložka se ujistí, že je určitě a dočista mrtvá. A teď si jasně vzpomíná na svůj pohřeb. Ještě že se nenechala zpopelnit! Vylučovací metodou dojde k závěru, že není duch (au), rozkopne rakev a vypotácí se z hrobky zpátky se mezi živé.

Tak začíná úžasně čtivý a vtipný příběh o čerstvě oživlé zombii, kterou smrt očividně příliš nezměnila. Filipa se snaží odhalit nové zákonitosti svého neživota, jako: Opiju se vínem? Musím jíst mozky? Nemusím spát? A co to se mnou dělá horká koupel? Ach...

Literární styl mi připomíná nekonečně výstižné kresby jediným tahem pera. Na pouhých šestadvaceti stranách autorka vykreslí uvěřitelné charaktery všech postav a pozvolna odhaluje životní příběh hrdinky i celé její rodiny, její strach o nový neživot, smutek ze ztráty blízkých i radost z maličkostí. A nesmrtelnost touhy po lásce. Na konci knihy mám najednou pocit, že jsem zažila skutečné kouzlo a kniha měla ve skutečnosti stran nejmíň dvěstěšedesát.

08.03.2025

Nádherný pohled na příběh zombíka s jeho pohledu a s plným vědomím své nesmrtelné existence.
Chtělo se mi smát,chtělo se mi plakat.
Byla jsem plná dojemných pocitů.Užívala jsem si každý okamih.
Filipa mi byla silně sympatická.Její vnitřní monology byly skvostným výtvorem autorčiny mysli.A její cesta sebepoznáním kdy se probudila po osmnácti letech své smrti byla jízda na horské dráze.
A konec mě dostal do kolen a já byla plná euforie a pocitu že smrti se nakonec asi není třeba bát.
Děkuju za příležitost si povídku přečíst.