S největší vděčností přehled

11.03.2018

„Kalich je lžíce a hostie jsou z veky.
Pán Bůh je s námi po všechny věky.“
Ivan Jirous, sb. Magorovy labutí písně

Emocionálním těžištěm knižního rozhovoru jsou pasáže, kde otec Kolář vypráví o osmi letech v komunistickém vězení a mnoha dalších v těžkých dělnických profesích. Zapůsobilo na mě, že ho tato krutá zkušenost nepřivedla ani k zahořklosti, ani k pocitům hněvu. Naopak se za své trýznitele modlil. S argumentací, že oni sami to neudělají, zřejmě ani nikdo jim blízký, a tak může pomoct přímluvná modlitba jejich obětí. Připomnělo mi to výrok jiného vězněného duchovního, Josefa Zvěřiny: „Nikdo mě nedonutí nenávidět.“ Považuji to za osobní inspiraci.

Zajímavé byly i další etapy života otce Koláře. Náboženská výuka za první republiky, válečné zkušenosti, papežská kolej Nepomucenum, hnutí fokoláre... otec Bohumil je poutavý vypravěč, ale ještě důležitější je, že jeho slovy neustále prostupuje laskavost, vděčnost a pozitivní přístup k lidem okolo. To dělalo ze zajímavého čtení ještě větší zážitek – takové spojení užitečného s příjemným.

Ke knížce jsem se dostal šťastnou náhodou, dostal jsem ji darem od svého faráře (otec Bohumil dožil svůj život na „naší“ karlínské faře). Na jednu stranu je trochu smutné, že takhle zajímavý život je stranou zájmu (a já si říkám, kolik je dalších podobných osudů, o kterých vůbec nemám ponětí), ale je v tom také notný kus naděje, protože to ukazuje na fakt, že zde mezi námi evidentně žije mnohem víc statečných a dobrých lidí, než si myslíme.