Svět mnoha barev přehled

22.04.2023

Ze začátku to byla dřina,ale pak se to pomalu rozjíždělo

06.05.2019

Julian Mayová vybudovala ve své tetralogii o Exilu v pliocénu hned dva světy: mohutné, spořádané, shovívavé a mírumilovné Galaktické Milieu, zahrnující stovky planet a šest ras kolonizátorů, kteří společně sdílejí vyspělou technologii a ovládají mentální funkce, a pak prehistorický svět pliocénu, vzdálený šest miliónů let v minulosti, kam vede jednosměrný časoprostorový tunel profesora Guderiana. Zatímco se seznamujeme s poměry v prvním z nich, v druhém se dějí pořádně divné věci. Na zoubek se jim podíváme společně se Zelenou skupinou, jejímž přičiněním se na nás události v pliocénu začnou valit takovým způsobem, že protržení přehradní hráze gigantické vodní nádrže se jeví jako nudná selanka. Autorka to má všechno dobře promyšlené a je skutečně radost ponořit se do obou jejích světů. Děj se záhy po průniku do minulosti rozdělí tak, jak se to stane i Zelené skupině, do dvou paralelních větví, přičemž Svět mnoha barev sleduje jednu z nich až k hektickému finále. Druhou linii si Mayová evidentně schovává pro pokračování a já za sebe se na něj opravdu těším.