Sága rodu Forsytů II. díl přehled

16.03.2018

Druhý díl V pasti pro mě jednoznačně zachraňoval Soames. Jednak mi jeho charakter přijde nádherně spletitý a plný kontrastů, tedy na sebe strhne veškerou pozornost takřka bez námahy, druhak mi mladý Jolyon a Irena byli duševním naladěním vždy nesmírně vzdáleni a nezdá se, že by se na tom s lety něco měnilo. Dynamika jejich trojúhelníku je však plně funkční a stále stejně dobře slouží jako zobrazení autorových postojů. Pokud jde o základní gró příběhu, důraz se nám z vymezení jedince vůči společnosti v díle prvním přenesl na střet dvou individualit. Společnost, ať už všeobecná nebo zosobněná rodinou Forsytů jako jednou entitou, zde sice doposud figuruje, její úloha je ovšem již poněkud bezzubá. Dávné rozpory a nepřátelství mezi jedinci ale setrvaly a naopak ještě zesílily. Pokud jde o duševní rozpory v rámci jedné osoby, ty i ve druhém díle zůstaly významným faktorem a motivem.

Linii s mladší generací schválně ponechávám stranou. Beru ji čistě jako prostor pro zdůraznění toho, kam až mohou spory pra/rodičů vést a jak se mohou zcela neplánovaně a nevědomky podepsat na životech potomků. Jejich životní příběhy jdou však již naprosto mimo mě. Což je také důvod, proč se na třetí díl v tomto re-readingu opět nedostane. Mladý Jolyon měl totiž pravdu. Jako by skuteční Forsytové vymizeli s jeho generací…

17.10.2017

Zaboha nemožno se odtrhnouti, nežli všechny osudy dolouskány budou! A nemožno mi pomoci, avšak Soames mi jako tak hrozný hrozivec nepřipadal, ale asi budu jediná... :-)