Sahib - impresie z depresie přehled
Nenad Veličkocić
Povojnová obnova Bosny očami mladého Angličana Sahiba, ktorý prichádza do Sarajeva ako pracovník zahraničnej rozvojovej agentúry. Sahib opisuje prvé zážitky z Balkánu v mailoch svojej láske Georgovi v Británii. Odlúčenie chápe ako skúšku ich lásky. Postupne je však stále viac vťahovaný do bosnianskej reality aj vďaka svojmu osobnému šoférovi, bosnianskemu Moslimovi Sakibovi. Maily Angličana sa menia na konfrontáciu vlastných (aj všeobecných) predsudkov a mýtov o Balkáne, o vojne, o tzv. pomoci Západu s reálnymi skúsenosťami. Zbližovanie Sahiba a Sakiba tvorí základ deja románu, je zdrojom komickosti, napätia i nečakaného rozuzlenia v závere.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Sahib - impresie z depresie. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (1)
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Sahib - impresie z depresie v seznamech
v Přečtených | 3x |
v Knihotéce | 2x |
v Chci si koupit | 1x |
Hvězda dolů (spíš dvě!) za katastrofální obálku, další za chyby ve slovenském vydání – ani jedno bohužel neumím odpouštět, neboť obojí mi příliš kazí dojem z knihy. Z knihy, která už tak obtížně zápasila o mou pozornost. Rozumím snaze popsat jedovatě sarkastickým jazykem (ne)smyslnost procesu, kterým EU realizovala pomoc v poválečné obnově Bosny a Hercegoviny. Oceňuji umné a často vtipné vpletení bosenských reálií a historických vsuvek do „příběhu“. Bohužel tyto momenty vyvažuje stejné množství křečovitých pokusů o totéž. Ale zásadním minusem je pro mě nepochopitelná forma knihy postavená na mailech žárlivému milenci hlavního protagonisty. Neustálé vyvracení podezření z nevěry bylo neskutečně otravné, navíc završené trapným finále: „OK, klidně se necháme opíchat, hlavně když už vypadnete.“
„Naša tunajšia misia nie je zameraná na pomoc obetiam vojny v Bosne, jej cieľom je návrat utečencov z Európskej únie, ktorí už pridlho žijú z našich sociálnych dávok. Prednosť pri zamestnávaní majú preto takzvaní navrátilci. Skutočnosť je taká, že sú schopnejší. Naučili sa jazyk, nemajú tiky, nestrhávajú sa, keď dakde praskne detský balón, a k tomu dokázali, že sú inteligentnejší, keď zavčasu zutekali ďaleko od vojny. Majú vypestované pracovné návyky, sú disciplinovaní, namiesto bomb a pušiek ovládajú počítače.“