Sama proti psychickému teroru přehled

19.03.2023

Knihu jsem četla už podruhé a opět na mě zanechala silný dojem. Je až k neuvěření, jak se někteří lidé nechají zmanipulovat a řídit svůj život. Obdivuji Leu, že se od toho dokázala odprostit a přese všechno si zachovala zdravý rozum a zvládla ze sekty utéct a hlavně, že se do ní nenechala vtáhnout znovu.
Doporučuji k přečtení, ale zaručeně u toho budete kroutit hlavou a říkat si, že to snad není možné.

30.07.2016

Pokaždé, když se setkám s podobným tématem, si říkám jak je možné, že se lidé na podobné věci nechají nachytat. Co je to za sílu, která žere mozky. Co je to za slastný a omamný jed? Jakže to říkali ti naši rudí soudruzi? Náboženství že je opium lidstva? Jenomže pak přijde situace, která vaše vědomí ohne do neočekávaných zatáček a člověk najednou začne vidět ony lákavé mlhavé krajiny na obzoru úplně jinak. Vám blízký člověk začne propadat do temných hlubin vlastního mozku a z ničehož nic jste spolu s ním na okraji propasti a jste schopni otevřít vrátka, která vám bránila podobné věci chápat. Nebo dokonce sám začnete únavný zápas s vlastními děsy, posedlostí atd. …a je jedno, zda to nastartuje touha po neznámém, nebo naopak ztráta a zklamání. Síla manipulátorů je obecně značně podceňována, přesto že se s nimi potkáváme dennodenně. A nemusí se jednat o manipulátory náboženské… a podlehnout je tak snadné… tak opojné…

Ten příběh je samozřejmě děsivý, ale v obecné rovině se vlastně jedná neustále o to samé - jen se mění postavy. Žrout mozků, manipulátor a hajzlík (a to samé případně i v opačném rodě abych náhodou neporušil nějaké genderové normy), který vše a všechny ovládá, spolu s ním úzký okruh věrných, zúčastněných na kanibalské hostině a jejich oběti. Na druhém břehu tu máme dominantní matku (nebo viz poznámka výše), která svou rodinu dovede do chřtánu mozkožrouta, submisivního troubu (otce - nebo viz) a k tomu čisté dětské duše – tabula rasa.

Literárně se samozřejmě nejedná o žádný skvost. Po knize jsem sáhl spíše právě proto, že mé vědomí je poslední dobou ohýbáno událostmi v mém blízkém okolí, ba i v mém vlastním nitru. Zlo v této podobě je v podstatě věčné, stejně jako touha po něčem lepším, vznešenějším, po prozření a po jedinečnosti. A bohužel se tyto dva vesmíry potkávají a prolínají, jsou neoddělitelné a zároveň neslučitelné…safra… jakže to vlastně všechno je? Kde je pravda? Budu se muset poohlédnout po nějakém zasvěceném guruuovi… :-)