Šamanský růženec přehled
Ondřej Sekanina
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/483475/bmid_samansky-ruzenec-JUh-483475.jpg
4
5
5
Základem literárního debutu Ondřeje Sekaniny Šamanský růženec se stala vyprávění La Inthonkaew (nar. asi 1980), pocházející z Thajska a žijící již téměř dvě desetiletí v Praze. Zde se začala věnovat výtvarné tvorbě, kterou lze řadit do oblasti outsider art – detaily z jejích maleb knihu volně doprovázejí. Próza je cyklem sto osmi vzpomínkových „vizí“ o její nevšední cestě.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Šamanský růženec. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (2)
Způsob sdělení je tu jedinečný. Odehrává se v intencích zvláštního monologu, téměř zarikani. Obsahem jsou zejmena reálie přírodního života v Thajsku v životním příběhu ženy z okraje džungle. Velkym bonusem je její znalost českého prostředí a možná i vlastnosti zdědene po jejim otci, který je vesnickym šamanem. V obsahu a způsobu vyprávění je něco na způsob automatického textu a hlubinné psychologie. Jednoducha řeč je protkana mnoha zakladnimi symboly a indianskou mentalitou. Díky zvlastne /bez obvyklého hodnocení nebo nepřijetí/ popisovanym dramatickým životním okolnostem/zkušenostem, dílo na mne působí /a pokud, tak pravděpodobně spíš jenom na zeny/ necekane silnou katarzí v takovem jednoduse ocistnem smyslu.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Šamanský růženec v seznamech
| v Přečtených | 6x |
| ve Čtenářské výzvě | 1x |
| v Chystám se číst | 4x |
Šamanský růženec
Knihu oceňuju asi víc jako výtvarně a graficky působivý artefakt (což platí téměř pro všecky nakladatelské počiny RR) než jako prozaické dílo. Tematicky i svým pojetím je to bezesporu v našem kontextu exotické a relativně inovativní, ale repetitivní styl (snad jakoby domorodě naivní či "šamansky" zaklínavý), který mi původně přišel jako svěží a pozoruhodný, už asi po dvaceti stranách začínal spíš iritovat. A příběh, který se za ním kryl a jejž tato vyjadřovací manýra leckdy zatlačovala jaksi do pozadí, byl v podstatě banální, navíc leckdy nežádoucně enigmatický. V podivnosti jazyka, vidění a líčení totiž čtenář občas ztrácí jistotu, co se jen stalo a co jen stát mohlo (či zdálo nebo jak to říct). To by nemuselo být na škodu, ale nemohu se zbavit dojmu, že byl-li to zde vůbec záměr, pak spíš kvůli tomu, aby zastřel poněkud otřepaný předmět sdělení, popř. neschopnost dodat tomuto sdělení patřičnou literární sílu. Jinak řečeno, text Ondřeje Sekaniny nedosahuje kvality a působivosti ilustrací La Inthonkaew.