Sametové iluze přehled

Na cca třista stranách najdeme velmi rozsáhlý, komplikovaný, zajímavý a propletený příběh šesti kamarádů, který se táhne po několik let.
S hrdiny sdílíte jejich život od 70.let. Sledujeme nejen drama z jejich života, ale i ze světa. Kniha nabízí pohled do života lidí v tehdejším Československu a přibližuje také jeden sport.

V příběhu se dozvíme jak všechno co se hrdinům stalo souvisí se vším. No a tady musím nakonec přiznat, že jsem své hodnocení trochu stáhla.
Nápad je super, provedení je ale tak bohaté a komplikované, že při čtení musíte dávat velký pozor a opravdu se plně soustředit.
Často se střídají pohledy postav i časové úseky. Stačí malá nepozornost a jste ztraceni. Je mi líto,že třeba autor nezvolil kapitoly s názvem postav a roku. Pro čtenáře by to bylo pak snazší.
Přes to všechno se mi ale kniha líbila a dávám kladné hodnocení.

27.10.2024

Zajímavé, pozoruhodné, ale poněkud příliš překombinované. Na knize oceňuji, že vnesla do české literatury ping-pong - sport, se kterým jsem se v takovém rozsahu a významu pro dějovou linku v literárním díle ještě nesetkala (kromě Forrest Gumpa :=)
Jako generační souputník autora oceňuji to doslova "husté" zakomponování všech možných reálií, událostí, reálných osob a veřejně známých příběhů ze 70. - 90. let do tohoto románu, mnohé epizody mi připomínaly vlastní zážitky. Na druhou stranu však předpovídám, že právě všechny ty zmínky o mazáckém teroru po dobu ZVS, dávných olympiádách, kupónové privatizaci, převlékání kabátů po "sametu", rozjezdů podnikatelských kariér, plíživé hrozbě neznámé strašlivé nemoci AIDS atd. - to všechno bude mnoha současným mladším čenářům natolik cizí a vzdálené, že význam těch epizod pro vyznění příběhu ani nedocení, resp. nerozklíčují.
Úmrtí je v románu hodně, což jistě přiláká hodně čtenářů, ale chvílemi je příběh docela melodramatický.
Děj je opravdu poutavý, bohatý na dramatické osobní příběhy postav, jejichž vztahový propletenec jsem však už v poslední třetině nedokázala plně vnímat a chápat. Postavy příběhu však dopadly podobně jako já - vlastně nikdo z nich se nikdy beze zbytku nedozvěděl, jak to všechno bylo doopravdy. Vzájemné lži, úskoky, podrazy a absence otevřeného dialogu všech spolužáků po dobu studia a pak i po letech jenom vršily zášť, nepřátelství, neporozumění, k žádné "katarzi" nikdy nedošlo. Smutný obraz těch let.