Saturnin a Stínadla aneb Setkání Lídy Baarové a Adiny Mandlové v Havlově vaně přehled

04.04.2024

Foglarovský svět si musí připustit, že se Rychlé šípy objevily v dalším knižním příběhu, i když to bude spíše dítě nechtěné.
Knihu jsem si zakoupil právě kvli jejímu názvu, ve kterém se objevují Stínadla a byl jsem zvědavý, jak se autorovi/autorce podaří zapracovat legendární klub do příběhu, který je jednoznačně pro dospělé čtenáře.
Pokud uvádím pro dospělé čtenáře, mohl bych taky vynechat slovo čtenáře a napsat jenom pro dospělé, protože skutečně některé části knihy jsou četbou erotickou, která se dostává na samou hranici vulgarity a pornografie.
Od počátku se v knize objevuje několik základních dějových linií (Rychlé šípy a Vontové, Barrandovská studia a herci, prezident Masaryk a špionážní motiv, Saturnin a jeho pán). Tyto motivy se vzájemně dotýkají, až se v závěru promísí do jednotného závěru.
Rychlé šípy jsou zde pojaty vlastně dosti kanonicky a autor na sebe prozrazuje velmi dobrou znalost jejich obrázkových i knižních příběhů. Dokonce si myslím, že i on byl Rychlými šípy hluboce zasažen. Linie Rychlých šípů tedy není pouze parodií na předlohu Jaroslava Foglara, velice často však k parodii sklouzává. Členové klubu například na zapřenou kouří, pijí alkohol či prožijí první sexuální zážitky. Mezi sebou to však nepřiznávají.
Autor či autorka zvolil(a) pseudonym Alžběta Prknářová, kterou samozřejmě poznáváme jako Alžbětinu Prknářovou zvanou Haha Bimbi. O pseudonymu tedy není pochyb. Osobně se domnívám, že se za ním skrývá jeden konkrétní autor Nových příběhů Rychlých šípů.
Na obálce knihy se objevují ze zadu dvě postavy, které jsou zřejmě Štětináčem a Červenáčkem, autorku ilustrace tedy je zřejmě možné považovat za další výtvarnici, která zobrazila Rychlé šípy v knižní ilustraci.
Závěrem musím říci, že jsem si knihu neužil jako celek, ale příběh Rychlých šípů se mi částečně líbil.
Kniha se dá koupit v Levných knihách.

12.06.2023

Jsou tam občas výborné vtípky a mnoho pomrkávání na dnešní svět, ale bohužel převažují ty násilně vymačkané z prstu a proplétají se mnohdy s vyloženými trapnostmi.
Barrandov je podán tak, že by u toho i ti nejzavilejší komouši v padesátých letech ukvikávali radostí.
Nejvíc mi vadí, že autor(ka) píše ve stylu "hnusí se mi celý svět", všechny postavy jsou karikovány výhradně v negativním stylu. Z celého textu tak čiší naprosté pohrdání všemi, že mě to neláká číst dál.