Sběratel světů přehled

09.07.2023

Román utkaný ze všemožných příběhů, kultur a chutí Orientu, po kterém putuje Richard Francis Burton a pokouší se "splynout s davem" v Baródě, Sindhu i Hidžázu a později pátrá po pramenech Nilu ve východní Africe. Byl pravým opakem stereotypního Brita druhé poloviny 19. století, jenž si arogantně podmaňoval svět, hrál uprostřed džungle pólo a nechal se obskakovat sluhy jako sáhib. Burton se "štítil té mazlavé otupělosti života a existovala jen jediná možnost, jak nepromrhat svůj život: učit se řeči". Jako mladý koloniální důstojník v Indii pronikl tak hluboko do místních jazyků i zvyků, že splynul s prostředím a získával pro impérium informace jako špion, později v přestrojení dokonce vykonal pouť do Mekky (a vydal o tom knihu). Také do angličtiny přeložil Tisíc a jednu noc či Kámasútru a jako první běloch na objevitelské výpravě spatřil jezero Tanganika. Novodobým "sběratelem světů" je ostatně i sám Ilija Trojanow, jenž se sice narodil v Bulharsku a vyrostl v Německu, ale (podobně jako Burton) žil v Indii, vykonal hadždž a pěšky prošel Tanzanii. Mimoevropský svět ho zjevně ovlivnil a styl románu je zvláštní kombinací německé preciznosti a orientální rozvleklosti, různí se vypravěči i časové roviny, mísí se věcné vyprávění s poetickými a snovými pasážemi, až se čtenář někdy ztrácí jako bazaru kdesi v Arábii. Čtení to ztěžuje, občas uniká podstata příběhu, ale tak se zkrátka v těchto kulturách vypráví. V jádru románu je otázka, nakolik lze proniknout do světa jiných lidí, osvojit si jejich náboženské a kulturní zvyky a hodnoty. "Když přijmu identitu někoho jiného, pak mohu cítit, jaké to je být jím," říkal Burton jako člověk, jemuž se to snad povedlo. (8/10)