Schweik it easy přehled
Josef Moník
Netradiční román zachycuje neklidnou poválečnou historii 2. poloviny 20. století v Čechách i ve světě. Hlavním hrdinou je mladý František/Franz, který musel narukovat ke konci války do Wehrmachtu kvůli otci, který se přihlásil k německé národnosti. Naštěstí se dostal záhy do amerického zajetí a po konci války pryč z Čech. Se svou vlastí je však natrvalo propojen. Dokonce i s rodným městem, kde se každoročně koná filmový festival a kam se František vrací zprvu tajně, jako agent, ale postupně také pracovně jako produkční. Nemluvě o velké lásce z gymnaziálních let, která v Karlových Varech zůstala. Kniha je rozdělena na tři pomyslné části, v té závěrečné je hlavním hrdinou Martin, u něhož není zcela jisté, kdo je jeho otcem (František či manžel Františkovy životní lásky?). Příběh končí v Praze, kde se schází nezávislá dejvicko-hanspaulská bohéma, naprosto se distancující od tehdejšího režimu. Román má nezaměnitelnou atmosféru, včetně jasných autobiografických rysů.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Schweik it easy. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (2)
I když byla knížka kritikou chválena, nějak jsem se do ní nemohl včíst. Ironický průlet českými dějinami od konce 2 sv. války do normalizace. Částečně připomíná Šabachovy knížky, také je postavena na historkách, které se staly. Autor je evidentně velmi sečtělý a má opravdu široký kulturní i všeobecný rozhled, někdy mi ovšem přišlo, že těch odkazů do kultury a historie používá až přespříliš, téměř jsem ztrácel nit příběhu.
Související novinky (1)
Malá domů, Den v kocourkově a dalších 17 nově přidaných eknih zdarma ke stažení
21.11.2023
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Schweik it easy v seznamech
v Přečtených | 10x |
v Knihotéce | 11x |
v Chystám se číst | 2x |
Autorovy další knížky
2018 | Povodeň |
2013 | Prostitutky |
2004 | Neser bohy |
2008 | Psi bez rodokmenu |
2011 | Schweik it easy |
Chytré, ale přerývané a roztříštěné. Autor si dělá legraci z rádoby oduševnělých intelektuálských pitev, ale – možná záměrně – se dopouští téhož, na úkor dějové linky. Až mi to trochu smrdělo exhibicionismem. Do konce mě udržel bohatý jazyk, občas jsem četla zaujatě, občas jsem se nudila, přiznávám; jsem zkrátka houby intelektuálka. Ale můžu si už dovolit po knížce žádat, aby mě oslovila, když už ne vyloženě bavila. Hlavní myšlenku jsem doufám odhalila: dějiny (nejen) 20. století jsou absurdní. Souhlasím.