Šedé včely přehled
Andrej Kurkov
Kdo jiný než nejslavnější ukrajinský spisovatel by mohl osvětlit a podat vyvážený portrét toho nejnepochopitelnějšího z moderních konfliktů? Malá Starohradivka, vesnice o třech ulicích, leží v šedé zóně, na ukrajinském Donbasu, na území nikoho, kde se už léta vleče válka s neustálou propagandou. Kvůli tomu tu zůstali jen dva obyvatelé: inspektor bezpečnosti ve výslužbě, který se stal včelařem, Sergej Sergejič a Paška, "kamarád" ze školních let. Bez jídla a elektřiny, pod neustálou hrozbou bombardování, jsou Sergejičovou jedinou radostí jeho včely. S blížícím se jarem ví, že je musí odvézt daleko od šedé zóny, aby mohly v klidu sbírat pyl. A tak na jaře naloží včely na přívěs a putuje přes několik hraničních přechodů až na Krym… Prostá mise ve prospěch včel ho vede přes nejžhavější místa probíhajícího konfliktu. Dostává se do kontaktu s bojovníky i civilisty na obou stranách bojové linie: loajalisty, separatisty, ruskými okupanty i krymskými Tatary. Ať se dostane kamkoli, Sergejičova dětská prostota a silný morální kompas odzbrojí každého, koho potká. Mohly by však být tyto vlastnosti zmanipulovány tak, aby sloužily nedůstojné věci, což by znamenalo katastrofu pro něj, jeho včely i jeho zemi? VÍTĚZ PRIX MÉDICIS ÉTRANGER 2022 VÍTĚZ NATIONAL BOOK CRITICS CIRCLE AWARD 2022... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno:
2024
,
Tympanum
Originální název:
Серые пчелы, 2018
Interpreti: Martin Preiss
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Šedé včely. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (11)
Pro mě asi nejlepší kniha,... tak krásně se to četlo, tak neobyčejně popsané tak obyčejné věci, příběh tak příjemně lehce plyne, chvílemi je to vtipné, chvílemi dramatické i napínavé, jsou tam moc zajímavé okamžiky k zamýšlení,... a nejvíce mě bavila ta část, kde se toho vlastně dělo nejméně - ještě než vyrazil na cestu. Prostě super! 6*!
S překladatelem této knihy, Liborem Dvořákem, byl v nedávne době rozhovor na rozhlase - vřele doporučuji si poschlechnout. Kniha si mě získala svou lehkostí, nezaujatostí a lidskostí při popisování příběhu včelaře na tzv.územi nikoho. Autor se dostává v knize na ryzí podstatu lidství, kdy stejně jako hl. hrdina chce dělat co ho baví a dává mu v životě smysl. Zde je to láska k jeho včelám, které na pozadí situace v malé vísce na Donbase začínají strádat. Vydává se s úly na dalekou cestu, při níž čtenář postupně nahlédne do současné války na Ukrajině a života prostých lidí. Autor se záměrně nesnaží čtenáři podsouvat jakýkoliv názor. Knihu doporučuji všem, kdo se zajímá o dění na Ukrajině. Kniha je psána románovou formou a velmi hezk se čte. Je rozčleněna do několika krátkých kapitolek. Proč je kniha s názvem Šedé včely? To až v samotném závěru je čtenáři odkryto a vyústění knihy až mrazivé...
Související novinky (1)
Desetkrát a dost, Příchuť zla a další knižní novinky (42. týden)
15.10.2023
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Šedé včely v seznamech
| v Právě čtených | 4x |
| v Přečtených | 59x |
| ve Čtenářské výzvě | 15x |
| v Doporučených | 3x |
| v Knihotéce | 50x |
| v Chystám se číst | 110x |
| v Chci si koupit | 17x |
| v dalších seznamech | 1x |
(SPOILER) Jestli bych měla dělat nějaký žebříček nejlepších knih roku 2024, tahle by stála na nejvyšším stupínku - jasný vítěz! Obdivuju spisovatelovo mistrovství, když dokázal napsat velký román o prosťáčkovi ze zpustošené vesnice tak, aby v něm člověk spatřil hrdinu. Protože co by byl jiného? Ono to vypadá, jako by se všecko točilo jen kolem včel. Jenomže, co říct na to, jak Sergejič nedokázal nechat ležet mrtvého vojáka na poli, přestože ani nevěděl, ke které straně ve válce patří? Vlastní život riskoval, aby ho aspoň trochu sněhem zakryl, když už mu nemohl vykopat hrob. V té vesnici, která stála v šedé zóně a střílelo se vlastně jen přes ni, zůstal jen ten Sergejič a jeho "spřátelený nepřítel" Paška. Neměli se sice kdovíjak rádi, Sergejič dodnes nezapomněl, co mu ten Paška ve škole zlého prováděl, ale co to teď řešit, když tam kromě nich nikdo není? Ale ty včely.....jak poeticky o nich Andrej Kurkov píše, s jakou láskou! Moc se mi líbilo to spaní na úlech, to jsem dosud netušila, že je to možné a asi i účinné? Přece co od včel pochází, všecko je dobré. No a protože Sergejič pochopil, že s jarem se včeličky nemají na čem pást, tak zabezpečil úly a vydal se s nimi svým starým žigulíkem na Krym. Tam totiž měl svého starého známého ze včelařského sympozia a jaksi už zapomněl, kolik let se neviděli a ani neslyšeli, takže ho v cíli čekalo překvapení. Cestou potkával lidi, kteří mu pomáhali, on vůbec nesoudil, ke které straně patří nebo jakého jsou náboženského přesvědčení. Tragických událostí je tam i tak hodně, jenže on bere život takový, jaký je. Já jsem čím dál tím víc trnula, co se hrozného v závěru knihy stane, opravdu jsem ji moc prožívala. Ty šedé včely, ty hrozné sny...granát v autě.... však si Šedé včely přečtěte. Ale udělejte si na to opravdu čas a buďte soustředění, ať vám neunikne ani jedna věta. Překlad je vynikající!