Sedláci. Díl 4, Léto přehled
Władysław Stanisław Reymont

Epopej (rozčleněná stejně jako Zolova Země a Mrštíkův Rok na vsi na čtyři knihy podle čtyř částí roku) podává synthetický obraz tvrdého života polské vesnice na přelomu století. Dějištěm je malá a chudá ves Lipka a hlavní osou románu rodina bohatého sedláka Boryny. Ten se přes protest rodiny ožení s mladou Jagnou, milenkou svého ženatého syna Antka. Ale milostný poměr mezi mladými nepřestal a Boryna vyhnal Jagnu i syna s rodinou z domu. Když pak v půtce o selský les hajný smrtelně zraní Borynu, Antek zabije hajného. Po propuštění z vězení se Antek duševně obrodí a oddaně vzdělává rodnou půdu. Hlavní děj, protkaný četnými episodami, protéká širokým obrazem selského života. Román zachycuje vesnický lid v práci doma i na poli, při svatbě, pohřbu, na přástkách, na trhu atd., zdůrazňuje jeho lnutí k půdě, majetku, jehož je otrokem, ukazuje na ostré soc. rozpory mezi sedláky a bezzemky. Román byl přeložen do mnoha jazyků, autor v roce 1924 poctěn Nobelovou cenou za literaturu. 1. vydání.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Sedláci. Díl 4, Léto. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (1)
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Sedláci. Díl 4, Léto v seznamech
v Přečtených | 7x |
v Doporučených | 1x |
v Mé knihovně | 6x |
v Chystám se číst | 2x |
v Chci si koupit | 1x |
v dalších seznamech | 2x |
(tato data se aktualizují 1x za hodinu.)
Autorovy další knížky
1978 | ![]() |
1926 | ![]() |
1970 | ![]() |
1929 | ![]() |
2011 | ![]() |
Hodnotím jako celek všechny čtyři díly.
Vybrala jsem si „Sedláky“, protože mě zaujal film „Jagna“, který má velmi dobré hodnocení a byl natočen na motivy této epopeje. A také proto, že v našem rodokmenu máme spoustu sedláků a já jsem chtěla vědět, jak vlastně žili. A tady se to nabízelo hodně podrobně popsané.
Knihy jsou bezpochyby velmi kvalitní. Popis přírody je tak procítěný a sugestivní, že vám obraz běží před očima a vtahuje do děje. Někdy se ovšem autor dost rozvášní a popisem přírody stráví dlouhou dobu, i několik stran, což je asi pro současného čtenáře nesnadno skousnutelné.
Říkala jsem si, že W. S. Reymont musel popisovat něco, co sám zažil. A také že ano. Narodil se do rodiny vesnického varhaníka, tak čerpal inspiraci ze svého dětství. Skvěle popsané zvyky a obyčeje, podrobně vylíčená svatba, pohřeb, Vánoce, Velikonoce, žně, každodenní souboj chudých i bohatých o živobytí. Také postavy, které se v příběhu vyskytují, jsou většinou výborně znázorněné a až snad na dvě tři, kdy se zdá, že autor popisuje jinou osobu (farář, nejdřív téměř světec, později slizoun a záporák), i uvěřitelné.
V této sáze mi ale chybí něco, co jsem hodně postrádala v podobně skvěle napsané sérii Geniální přítelkyně: Vysublimovaná esence toho, že je něco za oponou, co dává lidskému pachtění smysl a vyšší řád. Ale uznávám, že je to můj problém;)