Sedm dopisů z lásky přehled
Sinéad Moriarty
Každý rok na narozeniny své milované dcery Izzy píše Sarah dopis. Nyní je Izzy právě sedm let a Sarah zjišťuje, že je těhotná. Slibuje Izzy, že s příchodem bratříčka bude jejich rodina konečně kompletní. Když však Sarah o několik měsíců později zkolabuje, má Izzy pocit, že bezpečný život skončil. V sázce je všechno – život Sarah i nenarozeného bratříčka. Sarah dochází čas a rodina se musí rychle rozhodnout. Překonají Sářini nejbližší zármutek a hněv, aby mohli udělat to nejlepší rozhodnutí? Mohou si vzájemně odpustit?... celý text
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno: 2020 , Ikar (ČR)Originální název:
Seven Letters, 2019
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Sedm dopisů z lásky. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (66)
Tohle byla prostě síla. Něco, co by člověk nikdy nechtěl zažít. Adama jsem na jednu stranu chápala, na druhou se choval jako arogantní hovado. Už od začátku příběhu. Jsem ráda, že na konci prozřel. Až na Adama mi všechny postavy přirostly k srdci. Hlavně Riley a Izzy.
Upřímně-knihu jsem nedočetla.Ne proto,že je špatná,ale proto,že jsem neměla sílu ji dočíst.Obklopuje nás tolik negativních věcí,že potřebujeme víc pozitivní energie.Bohužel i toto patří k životu.
Související novinky (3)
Knižní novinky (25. týden)
15.06.2020
Knižní novinky (13. týden)
22.03.2020
Knižní novinky (12. týden)
16.03.2020
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Sedm dopisů z lásky v seznamech
v Právě čtených | 4x |
v Přečtených | 229x |
ve Čtenářské výzvě | 31x |
v Doporučených | 19x |
v Knihotéce | 173x |
v Chystám se číst | 167x |
v Chci si koupit | 35x |
Uf, jsem ráda, že už mám dočteno. Tohle byla asi nejdepresivnější kniha, kterou jsem kdy četla...
Oceňuji námět, samotný příběh a myšlenky, ale to zpracování! Autorka se víc než polovinu nimrá ve smutku Sařiných příbuzných, přičemž stále opakuje tytéž fráze i situace, jen s jinou postavou. Chápu, že smutek byl v téhle situaci zcela namístě, ale v takovém množství to děj nikam neposouvalo a jen ždímalo emoce. Ke konci jsme naštěstí viděli jak vývoj v jednání postav, tak jakousi naději. Líbila se mi popsaná vzájemná pouta v rodině, láska v různých podobách, proces vyrovnávání se s traumatem a téma odpuštění. Odlehčená linka s pubertální Riley mi sem vyloženě sedla. Podle mě by však síla příběhu mnohem lépe vynikla na menším rozsahu stran. Celkově mohl vzniknout skvělý psychologický román, kdyby se námětu chopil schopnější/zručnější autor. Takhle to působilo dost amatérským dojmem. Neustálé omílání zármutku mi připomnělo vlastní literární pokusy na gymnáziu... Na závěr ještě podotknu, že autorka vlastně nijak nevyužila potenciál sedmi dopisů. Jenom je párkrát zmínila, hotovo. Očekávala jsem také větší zaměření na pohled Izzy. A úplně na závěr, souhlasím s jirinou3500, negativních věcí je kolem nás víc než dost. Proto váhám, jestli bych tuhle knihu, která se v negativismu doslova utápí, doporučila.