Sedm princezen přehled

23.03.2020

ČÁST 1 ZE 2

Tak se ke mně podruhé dostala perská literatura. Po útlém Naučení korunnímu princi aneb čtyři rozpravy, kde jsem se dozvěděla něco o vědách v Persii 12. století, je Sedm princezen část z díla persky píšícího ázerbájdžánského básníka, který se dočkal překladu do češtiny, protože SSSR se rozhodlo obnovit jeho zašlou slávu. Tyto počiny zpravidla oceňuji už pro jejich kulturní hodnotu a možnost srovnávání. Tady tomu není jinak. A cítím se velmi kulturně obohacena.

Jedná se o sedm příběhů zasazených do rámcové povídky o princi Bahrámu Gúrovi, který ve svém zámku objevil tajnou komnatu s obrazi sedmi princezen. Skoro jako v pohádce "Dlouhý, Široký a Bystrozraký". Až na to, že tenhle princ se ožení se všemi. Nechá jim postavit palác o sedmi barevných kopulích (podle barev planet a zemí původu princezen), kde s nimi následně kopuluje podle toho, jaký den v týdnu souvisí s kterou planetou. Protože však od svých urozených manželek očekává i intelektuální zábavu, chce po každé nejdřív vyprávět povídku.

Zde by měl přestat číst každý, kdo se nechce dozvědět o jednotlivých příbězích příliš, protože by si je raději sám přečetl a nechal se překvapit. Zamýšlím vyzradit jejich děj.

*******
SPOILER
*******

Píseň o věčné touze
-----------------------------
Povídka indické princezny je na téma "výlet do říše vil". Akorát panovník, který se tam dostane se nemusí zříkat požití jídla nebo pití, ale krásné královny vil. Tento příběh mi přišel zdlouhavý a příliš mě nebavil. Asi i proto, že na perský styl jsem si nejprve musela trochu zvyknout.

Pravda lékem
--------------------
Byzantská princezna vypráví příběh o šáhovi, který měl problém nalézti pro sebe vhodnou ženu. Nejprve se tomu vůbec vyhýbá (jeho horoskop ho před ženskými varoval), následně řeší problém výběru nevěsty neuváženými nákupy. A stále nemá štěstí:
"Ač koupil mnoho děv, přec ani jednu z nich
neuznal za hodnou mu sloužit v serájích."
Ony se totiž potvory nevděčné o šáha moc nezajímají a hledí jen, jak by si užily nově nabytého postavení. A on by přitom chtěl nějakou milou, laskavou a povinností dbalou krasavici. Situaci však zvládá s minimální ekonomickou ztrátou:
"Šat z lásky každé šil, hned ji však prodal dál,
když málo laskavou ji v duchu shledával."
Až jednou koupí Číňanku, byť ho prodejce předem varuje, že:
"Kdo si ji s tím stem krás kdy koupí ode mne,
každý ji vrací zpět hned zítřejšího dne."
Lunolící víla totiž netouží po milostných hrátkách, neboť je z rodu, kde je s následky spjata jistá patálie. Když to šáh zjistí, rozhodne se požádat o radu babici, kterou již dříve vyhnal z paláce, protože mu škodila. Dostane radu, ať si sežene další ženu, aby v té první vzbudil žárlivost, což se mu hned zamlouvá a pak tedy:
"S tou první zdráhal se a s onou druhou spal,
zde srdce vrtaje, tam perlu vrtával.
Přepadla závistnost neprovrtanou perlu
a ona toužila mít provrtanou perlu."
Pak si to naštěstí vyříkají a pro šáha to skončí šťastně:
"Vzal čínský obraz šáh, z brokátu vybalil,
krabici s kandysem zlatisté spony zbyl
a do klenotnice hodné zlata vnik jaře
a žlutě zbarvil ji ozdobou zlaté záře."
Bohužel se však nedozvídáme, zda to dobře dopadlo i o devět měsíců později.