Sedm sebevražd přehled
Martin Koláček
https://www.databazeknih.cz/img/books/17_/175474/bmid_sedm-sebevrazd-FFY-175474.png
3
5
5
Soubor 22 zdánlivě nenavazujících povídek. Nenávaznost je však opravdu pouze zdánlivá, protože jsou povídky svým postupným archetypálním vývojem. Kniha by měla být brána a čtena jako ucelený román o 22 kapitolách, jehož hlavní hrdina je jediná bytost promítnutá v mnoha různých podobách a možnostech existence do místa a času.
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Sedm sebevražd. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (2)
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Sedm sebevražd v seznamech
| v Právě čtených | 1x |
| v Přečtených | 7x |
| ve Čtenářské výzvě | 2x |
| v Knihotéce | 8x |
| v Chystám se číst | 5x |
| v dalších seznamech | 2x |
Autorovy další knížky
| 2017 |  Jedenáct snů |
| 2010 | Udržovatel |
| 2012 | Český konec světa |
| 2001 |  Sedm sebevražd |
| 2013 | Příběh lidské vlhkosti |
Bez přehánění: největší nepodařenost, jakou jsem kdy četla, obsahově i formálně.
Originální nápad, který sám sebe extrémně limituje. Všechny postavy jsou jedna jediná bytost, která je zasazená do různých období a žánrů: řecké báje, středověkého válečného příběhu, detektivky,… Všude v různých podobách vede dialogy, vraždí, souloží, plodí děti; to vše ale sama se sebou, tedy přesněji: vede monology, sebevraždí se, masturbuje, klonuje se. Proč tedy vůbec sledovat zápletku, vždyť výsledek je stále stejný – hlavní postava vítězí. Takže na desítkách stran čtete např. toto:
„Dostihl jsem se a teď stojím za mnou. Nechci se vidět, ale musím se otočit. Spatřím se jako cosi beztvarého a průhledného. Něco, co bych nazval slovem nic. Jenže jako to Nic jsem měl tvář.“
„Souložila jsem třikrát v životě se sebou jako se svým manželem, protože jsem se rozhodla, že se chci porodit jako své další součásti.“
Někdy se do toho autor zaplete:
„Nesnáším se jako tuto podobu.“ „Už jsem se tu viděl jednou zastřeleného.“ „Zíral jsem na své dvě malé podoby a usmíval se nad jednoduchostí připisující potřebě společnosti překážku individuality.“
Formální stránku tím už naznačuji, ale je to ještě mnohem horší. Tragická je hlavně interpunkce: před všemi vykřičníky, otazníky a dvojtečkami je mezera, přímá řeč je před uvozovací větou zakončena tečkou, přebývají čárky. Autor má problém i se slovesy (díval jsi se, aby jsi, aby jste), předponami s/z (ztěží, ztrhal ze sebe šaty, mohla bych to zpravit), s vazbami a stylistikou vůbec (shodit nás s jakoby nešťastnou náhodou; kabina patřila k Dopravním podnikům; to, v co jsem se rozhodla; odmítla jsem zanechat svého účelu; díky hysterii doby). Oblíbil si opakování slov a některým výrazům dal svou originální podobu: komix, motlitby.
Zatím jsem hodnotila přes 1800 knížek a žádnou nehodila do odpadu, tady mě ale ruka svrběla jako ještě nikdy. Martin Koláček svou mateřštinu znásilnil, pak tu chudinku přivázal uprostřed náměstí a nechal ji bez pomoci, pohrdaje jí i námi. Důvod pro jednu hvězdičku jsem našla po urputném hledání: byla to jeho prvotina.