Šel malíř chudě do světa přehled
Josef Václav Sládek
Verše oslavující českou krajinu v jejích ročních proměnách a vzdávající hold venkovskému lidu, jeho práci i tužbám.
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Šel malíř chudě do světa. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (28)
Krasné a něžné. Jako dítě jsem i to zájem neměla a dnešní děti ještě míň. Zapadne v zapomnění času?
Jeho verše k obrázkům Mikoláše Alše. Vlastenectví byla po válce nesporná hodnota, i když po roce 1948 spíše dělnický internacionalismus. Seifert únorové změny vysloveně neodmítl, i když se hlásil k Lidovectví, a jednotu dělnictva vyloženě přivítal. V roce 1949 vydal tento výbor z tvorby pod názvem Šel malíř chudě do světa. Přesto dostal roku 1950 dvouletý zákaz publikování. Až po smrti Gottwalda vyšla sbírka znovu a roku 1954 byla dokonce zařazena jako povinná četba k získání Fučíkova odznaku jednoho z nástrojů komunistické indoktrinace mládeže, která Fučíkův odznak nadšeně plnila (v pozdějších letech spíš z musu). V roce 1951 bylo Seifertovi 50 let a od konce roku 1949 byl invalidním důchodcem. Byl nemocen s postižením.
Sama sbírka promlouvá spíše ke starší generaci. M. Aleš zemřel roku 1913 s již pro mou generaci byl symbolem generace našich babiček. Ale jeho obrázky jsme měli rádi a komunisté ho nemohli vynechat při prezentaci našeho kulturního dědictví. Naopak, jeho obraz Jana Žižky znal snad každý Čech.
Tak tedy Seifert píše nejen o Alešovi, ale i o dřevěném koníku, hračce našich dědů, potkává při střídání hradní stráže krásnou Slovenku a píše v poslední básni: My chceme nový, lepší svět, ten starý ať se zřítí.
Nakonec se zřítil i ten očekávaný nový svět. Raději mám pozdější Seifertovy sbírky. Seifert se stal symbolem odporu. Ten jsme prožívali velice intenzivně. Jak asi čte jeho sbírku dnešní mládež neznající historický kontext?
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Šel malíř chudě do světa v seznamech
v Právě čtených | 1x |
v Přečtených | 242x |
ve Čtenářské výzvě | 64x |
v Doporučených | 7x |
v Knihotéce | 113x |
v Chystám se číst | 27x |
v Chci si koupit | 8x |
v dalších seznamech | 2x |
Štítky knihy
básně Mikoláš Aleš, 1852-1913 poezie
Autorovy další knížky
1974 | Z křišťálové studánky |
1986 | Milostný listář |
1984 | Zlaté slunce, bílý den |
2012 | Selské písně a české znělky |
2011 | Zvony a zvonky |
Překrásné obrázky musely inspirovat Jaroslava Seiferta k obzvlášť láskyplné tvořivosti. Čtete a vnímáte jednoduchost, až prostotu rýmů, které zasahují srdce každým slovem; tak čistá je Seifertova poezie.
Dokonalost je k vidění málokdy, ať již se jedná o jakýkoliv obor lidské činnosti. Ale zde je od prvních řádků zřejmá. Pan Seifert píše s lehkostí básníka, jenž zná život a ví o přírodě a člověku tolik podrobností.
Nejde vyjmenovat všechny básně, ale přeci jen mě asi nejvíce zasáhla PÍSEŇ O JAHODĚ... Přenádherně poetické...
Kdyby každý člověk uměl čísti básně a často neopovrhoval láskou v nich se skrývající, byl by svět úplně jiný a lidstvo na zcela jiné úrovni.
Je nádherné nechat se hladit Seifertovou tvorbou. Je jako ženská ruka. Mírná, hebká a konejšivá.