Šest historií venkovského života přehled

15.06.2019

Můj problém s knihou spočívá v tom, že jsem ji začal číst hned po dočtení Čtyř knih (Jen Lien-kche). Proto jsem od knihy očekával něco úplně jiného. Povídky nepopisují brutalitu nebo psychické strádání vězňů. Naopak, autorka líčí zážitky z každodenního života, v němž ono tíživé prostředí místy (viz hraní divadla nebo povinné sledování filmů) na čtenáře vykoukne. Povídky prostupuje lítost intelektuálů, kteří jsou odtržení od svého světa a na venkově jsou nuceni mařit čas. Hodnocení, které udílím činím na základě svých dojmů, a rozhodně nesvědčí o špatné kvalitě této knihy. Naopak si myslím, že je mnohem vyšší, ale na poprvé mě kniha zkrátka nezaujala.

09.02.2019

Nikdy bych nevěřila, že něco takového prohlásím o vzpomínkové knize z let „převýchovy“ během Kulturní revoluce, ale tahle kniha je prostě naprosto kouzelná. Většina čínských knih, které jsem v poslední době četla, byla plná špíny, násilí, zloby a bezmoci. Já to chápu, nestěžuju si, úplně tomu rozumím, ale Jang Ťiang napsala něco úplně jiného.

To je dáma, která prožila v Číně bezmála sto let, 1911 – 2016, to musel být neuvěřitelný život. Ve své útlé sbírce vzpomínek na nucený pobyt na venkově sice zmiňuje smrt, dřinu a strádání, ale činí tak jen letmo, mimoděk, jako dotykem motýlího křídla. Zato se podrobně věnuje popisu své zelinářské zahrádky, popisuje humorné historky o lejnu (doslova), lyricky líčí své bloudění opuštěnou krajinou, na mnoha místech odkazuje na klasickou čínskou literaturu, cituje básníky a stydí se. Ta kniha je nesmírně osobní a pocitová, je jako impresionistický obraz něčeho ošklivého, ale nádherně namalovaný. Ona dokáže ve vší té ošklivosti vidět úplně jiné věci, jak sama stojí mimo ošklivost a nad ošklivostí. Je to i něžný příběh, neříká nic výslovně, ale z jejích úvah a drobných starostí přímo čiší láska k jejímu muži, kterého „převychovávali“ nedaleko, ale přesto jinde. Oběma už bylo přes šedesát, fyzicky na tom nebyli úplně nejlíp, ale i vprostřed zmaru si zachovávali podivuhodnou vnitřní integritu, to je patrné zejména ve vzpomínce šesté, O absurditě: Falešná pomluva.

Pro mě ta kniha po tom všem byla jako pohlazení. Pro někoho jiného to nejspíš bude úplně jinak. Ale to nevadí, stejně si ji přečtěte, stojí za to.