Sestřičky v nesnázích přehled

22.01.2025

(SPOILER) Druhý díl Sestřiček začíná na konci roku 1935 a kromě tří hlavních postav známých z předchozího dílu je tu navíc dějová linka nové noční sestry Violet Tannerové, která skrývá tajemství. V tomto díle je upozaděna linka Helen Tramaynové, spíše se rozvíjí vztahy v okolí Dory Doylové a Millie Benedictové a čtenář se dozví něco víc i o hlavních sestrách z nemocnice Nightingale.

Opět se to moc dobře četlo, mělo to spád, nechyběla překvapení. Jen v textu se často objevovaly chyby či překlepy.

POZOR, další část hodnocení obsahuje SPOILERY!
Po tom co vyšla najevo pravda o Alfu Doylovi jsem doufala, že se Dora konečně svěří matce s tím, že ji otčím zneužíval. Když Rose uvěřila Jennie, že otcem dítěte, o které přišla, je právě Alf, myslím, že by uvěřila i Doře s Josie. Vadí mi, jak je Dora často popisována jako neatraktivní, že o ni muži nezavadí ani jediným pohledem, proto jsem jí fandila, když si ji začal namlouvat Joe Armstrong, i když jsem si přála, aby skončila s Nickem Rileyem. A když už to vypadalo nadějně, že spolu Nick s Dorou opravdu budou, Ruby zamíchala kartami. Na jednu stranu se Nick zachoval zodpovědně a správně, na druhou stranu mi je líto, že si k Doře úplně uzavřel cestu. Rubyina matka, Lettie Pikeová, mi lezla celou dobu na nervy, taková nepřející ženština.

V příběhu Millie mě bavila ta část, kdy se starala o nerudnou Maud Mortimerovou, jak se postupně rozvíjel jejich vztah pacientka-sestřička, bylo mi líto, že se s ní Millie nestihla rozloučit. Co se vztahů týče, mám ráda Sebastiana i Williama, a spíš jsem si k Millie představovala Helenina bratra.

Violet měla štěstí v neštěstí, že její manžel Victor byl nemocný a zbývalo mu posledních pár dní života. I když našla novou rodinu v podobě sester z nemocnice, těžko by se asi v té době právně domohla péče o syna Olivera. Naštěstí vše dobře dopadlo, ale vytrpěla si hrozně moc (domácí násilí, útěk, neustálý strach).
KONEC SPOILERU

Jsem spokojená, knihu doporučuji a určitě si přečtu další díl.
P.S. Je to první kniha, ve které se objevila jména obou mých dětí zároveň. :)

08.10.2024

Musím uznat, že paní autorka D.Douglas píše velice čtivě a drží zvědavé čtenáře v napětí, aby se jim ani na chvíli nechtěla kniha odložit. Na oddělení dlouhodobě nemocných mně pacientka Maud mluvila z duše : "Tomu říkáte pomoc? Kdybyste nám chtěli pomoct opravdu , tak to naše trápení ukončíte jednou provždy! Myslíte, že ty ženské baví ta bezmocnost a bolest? Že se jim líbí, když je krmíte a umýváte? Každá z nich by nejradši usnula a už se neprobudila. Když člověk nemá proč žít, proč by sám nemohl rozhodnout, kdy odejde !!!" A proto se i v dnešní moderní době u nás nedůstojně nemocní zoufalci vrhají pod vlak, do Macochy, z vysokých pater a balkónů, polykají prášky nebo se střílejí do hlavy !!! Neuvěřitelné ....