Sex a erotika v dobách Karla IV. přehled

07.01.2023

Zajímavě vylíčena historie života Karla IV. Na doporučení kamarádky, kdy mi knihu sama zapůjčila, jsem začal číst a dle názvu jsem čekal nějaké sexi historické příběhy. Kniha však historicky líčí dobu života Karla IV., ze začátku jeho otce Jana Lucemburského, divoké mládí Karla a pak jeho vládu, jako krále. Popisují se královské svazky, výběr manželek, rození dětí, spojování království přes domluvené sňatky a návaznou politiku. Karlův náhled na mocenské vztahy a vazby, rozšíření celého království a hlavně rozvoj české země. Hodně mě zarazily různá úmrtí, která většinou jsou popisována, jako cílená a úmyslná, s použitím ,,alchymie". Ženy králů jsou tady ukázány i jako manipulátorky, které se neštítily čehokoliv. Kniha končí dobou po smrti Karla IV., vládou jeho synů Václava IV. a Zikmunda a jejich smrti. Takže sex a erotika byla součástí i této doby a určovala vývoj dějin. Doporučuji k přečtení, jak pro lidi mající rádi historii, tak i pro poznání Karla IV., protože jako osobnost byl skutečně uznávaný KRÁL, na kterého můžou být Češi právem hrdí!

04.04.2020

Kniha je pokusem o životopis Karla IV., o sexu a erotice téměř nepojednává. Ani o nich pojednávat nemůže, protože chybí pramenná základna. Jedna až dvě pikantní příhody, které se tématu týkají, jsou všeobecně známé z Vita Caroli. Tento životopis je zbytečný, na každé 2. až 3. straně se totiž odvolává na historika Františka Kavku. Zatímco zpočátku se kniha dá číst, brzy nastupují ničím nepodložené spiklenecké fantasmagorické hypotézy, podle kterých nikdo nezemřel přirozenou cestou. A tak se dozvídáme, že Karel IV. trávil nebo dal otrávit některé své manželky. Jiné byly otráveny Alžbětou Uherskou nebo Václavem IV. Karel IV. byl také otráven, Jan Zhořelecký a Zikmund byli také otráveni. Alžběta Pomořanská, která trávila, měla lesbický vztah se svou nevlastní dcerou, byla zabita dýkou, kterou hluboko pod její levou lopatku zanořil Zikmund Huler. Aby kniha nebyla moc útlá, jsou do ní vloženy kapitoly, které se tématu netýkají (Cola di Rienzo, Jan Nepomucký). Kvalita Václava IV. se zdůrazňuje pouze jedna: skvostný opilec, má výtečný alkoholový kořínek, byl sjetý atd. Ještě zde uvedu několik faktických chyb: Alžběta Pomořanská byla v Římě korunována 1368, nikoliv 1369 (s. 166), tělo Václava IV. určitě nemohlo být přepraveno v noci z 20. na 21. března 1419 (s. 221), Zikmund byl korunován na císaře v roce 1433, nikoliv 1434 (s. 233) . Na druhou stranu se mi líbí, že autor explicitně poznamenává, kolik let bylo ženichům a nevěstám v době jejich sňatku a úmrtí. To však knihu nezachrání. Kdybych knihu nedostal, nikdy bych ji nečetl.