Sfumato přehled
Alžbeta Vlčková
Sfumato je autobiografický román, který ve současném vztahovém příběhu ženy a muže střední generace předkládá i neotřelý intimní příběh staré aristokratické rodiny. Soustřeďuje obsah především na politicky i společensky zlomové situace posledních 100 let Českého, Československého a Slovenského státu. V obsahové rovině děje, který se odehrává převážně v krajské metropoli a popisuje historické momenty posledních sto let a to s převážným vlivem na rodinu. Velkým přínosem je aktuální výpověď společenského a místopisného charakteru celého našeho regionu - jadrný popis reálné současnosti.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Sfumato. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (3)
Kniha je strhujícím vyprávěním, přečetla jsem ji téměř jedním dechem. Autorka unikátním a nezaměnitelným způsobem umožňuje osobitý pohled na historické události doby minulé i současné. Je psána peprným, barvitým a velmi rozmanitým jazykem. Je šokující, dojemná i vtipná. Krásně čtivá.
Knižní titul s neotřelým a velmi zapamatovatelným názvem z oblasti výtvarné tvorby. Autorka Alžbeta Vlčková (rozená Slovenka) si sama pro tento román vyvinula speciální jazyk, který tak trochu parafrázuje "česko-slovenskou" či "slovensko-českou" řeč bývalých i současných politických špiček. Takže je inovátorkou nějak obdobně jako kupříkladu v jiné rovině Bohumil Hrabal. Autorka si sama - a nadmíru trefně - vlastní knížku ilustrovala. Určitě stojí za přečtení!
MICHAL STEIN
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Sfumato v seznamech
| v Přečtených | 6x |
| ve Čtenářské výzvě | 1x |
| v Doporučených | 1x |
| v Knihotéce | 2x |
| v Chystám se číst | 2x |
Sfumato
Dva pokusy přečíst až do konce tento nezastavitelný nabubřelý slovní výron stačily, o třetí se už snažit nebudu. Epický děj, popsaný s jakousi až barokní přebujelostí, se střídá s blogerskými postřehy věnovanými stavu nášho světa - nepovšimnutý nezůstane ani falus vztyčený na brněnském náměstí.
Soustavné čtení mi nešlo, tak jsem alespoň listovala, až jsem se dnes prolistovala k epizodě setkání vypravěčky s Janem v pražské Galerii Mánes. Ta nepřirozenost jejich dialogu natolik šustila papírem, že jsem knihu raději honem a definitivně zavírala. Jako poslední "pozdrav" tohoto textu jsem si přečetla Janovo prohlášení, že on toho proto mnoho neví o složení jedné zmiňované horniny (!), neboť nikdy nevynikal v chemii (!). Tak to bylo poslední pobavení .... a dost.
Velmi čekám na reflexi našich životů z pera některé z mých rovesnic, ale toto, žel, doporučit nemohu.