Siedmy kríž přehled

06.02.2020

Tuto knihu, původně snad z antikvariátu, jsem si dala do výzvy k tématu o holokaustu. Až když jsem začala číst, zjistila jsem, že v knize se nepíše o koncentračním táboře určeném pro židovské obyvatele Německa, ale pro politické vězně bez rozdílu národnosti. Tedy že kniha nepojednává o holocaustu. Přečtení ale rozhodně nelituji.

Ač jsem už dříve v beletrii narazila na zmínky o koncentračních táborech, které v Německu vznikaly již v 1. polovině 30. let 20. století, aby potlačily jakýkoli odpor proti rostoucí moci Hitlera, byly to opravdu jen útržky. V této knize autorka obšírně popisuje zločiny, které členové SA a SS na rozkaz "vyšší moci" páchali na vlastním obyvatelstvu již dávno před 2. světovou válkou. A to nejen na těch, kdo byli zavřeni v táborech a nelidsky týráni, ale na celé společnosti, kde si člověk nemůže být jist, zda ho za nějakou nevinnou drobnost neudá příslušník vlastní rodiny. Světové mocnosti situace v Německu patrně nezajímala, dokud jim samotným nezačalo téct do bot – nevěřím totiž, že by o tom všem nevěděly!

S hlavním hrdinou příběhu, uprchlým vězněm Georgem, poznáváme, jak se lidé mohou změnit, když mají strach – anebo jim naopak někdo nabídne zdánlivě pohodlnější a lepší život, než jaký vedli dříve. Ale i to, že někdy člověk, v něhož nevkládáme přílišné naděje, dokáže pro druhé udělat nejvíc. A také, že někdy nezáleží ani tak na schopnostech, ale na obyčejném štěstí, na zlomcích sekund, kdy se rozhodneme jít jednou cestou, nikoli nějakou jinou...

Román je nabitý postavami a i přesto, že v úvodu je přehled těch nejdůležitějších, trochu se mi jednotlivá jména občas pletla. Líčení myšlenek Georga i jeho přátel či bývalých přátel je velmi sugestivní a nemůže vás nenapadnout, jak byste asi na jeho místě či na místě jeho okolí reagovali vy...

PS: Nakonec se mi kniha do výzvy přece jen hodí – nesplňuje totiž žádné jiné téma výzvy. Pokud tedy téma č. 1 – kniha autora, který letos oslaví/oslavil kulatiny – vztáhneme jen na žijící autory. Letos je to 120 let od narození autorky této knížky.

Edit: Hm, tak nakonec jsem si uvědomila, že jsem od této autorky ještě nic nečetla, tedy na poslední téma to není, beru zpět. Mohla bych tvrdit, že se mi nelíbí obálka, ale zdvižená pěst jako symbol vzdoru proti bezpráví se ke knize hodí. Zkrátka, budu muset pátrat dál po knize na poslední téma :-).