Šifrovaný deník Karla Hynka Máchy přehled
Pavel Vašák
https://www.databazeknih.cz/img/books/33_/33146/bmid_sifrovany-denik-karla-hynka-machy-SDP-33146.png
4
37
37
Od konce 19. století se Máchovy autobiografické texty stávají organickou součástí jeho vydávaného díla. Problémem zůstával deník na rok 1835, částečně psaný v šifrách, popisující většinou Máchův intimní vztah se snoubenkou Lori Šomkovou. Deník dešifroval na základě úplného textu ve 20. letech K. Janský s ohledem na Máchovu pověst dešifraci nezveřejňoval. Publikace nově přináší úplnou dešifraci deníku na rok 1835, založenou na původním prameni a odstraňující chyby v dosavadní dešifraci. Výrazná pozornost je věnována také dosud opomíjené Máchově snoubence Lori Šomkové, čtenář se zde seznámí s jejími životními osudy po Máchově náhlé smrti.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Šifrovaný deník Karla Hynka Máchy. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (11)
Jako knížka (to okecávání, kdy se toho mnoho opakuje) je to nuda, což o to. Myslím si ale, že kdyby úryvky z deníku Máchy sem tam učitelé na středních školách občas zmínili, stalo by se učivo mnohem zajímavější a zábavnější. Prostě - do učiva vložit pár takových "perliček". Pořád jen dokola biflovat Máj nazpaměť je otrava a dneska už pořádně ani nevíme (třeba já), o čem ta nudná, dlouhá báseň je...toť můj názor.
Za mě neuvěřitelné promarněný potenciál. O Máchovi se učil každý, už víme, že to nebyl svatoušek a "romantický pan umělec", kterého máme nekriticky stavět na piedestal. I o jeho deníku slyšela většina – i když kromě pár „šokujících“ útržků se s ním čtenářsky seznámil asi málokdo.
A není divu.
Tahle kniha je všechno, jen ne zajímavá a čtivá. V úvodu nastíněné informace se několikrát opakují, jako celek je to nesourodý a uměle natahovaný slepenec. Úvodní kecání, nástin analýzy šifry, deník (který zabírá všeho všudy 12 stran) – budiž. Ale do toho jsou přidány přednášky Nezvala a Jakobsona, pak dopisové tahanice mezi Jánským, Jakobsonem a dalšími, Jánského vyhrožování soudem… Závěrečná „kapitola“ o Lori je spíš k smíchu, protože víc informací je i v heslu na Wikipedii (tolik asi k „Výrazná pozornost je věnována také dosud opomíjené Máchově snoubence Lori Šomkové“ lol).
K samotnému deníku – snažit se zachovat autenticitu tím, že se každý druhý dešifrovaný řádek nechá napsaný obráceně po vzoru originálu, mi nepřijde nejšťastnější. Ruší to při čtení, a to je asi tak všechno. Dát do poznámek pod čarou překlad německých vět by bylo asi také moc. O Lori se toho nedozvíme prakticky nic, kromě toho, že byla „Máchova“. Nikdo *autor* se neobtěžoval nastínit blíže její rodinné poměry, kdo byli další lidé z jejího okolí, které Mácha v deníku jmenoval, jak si vůbec mohli dávat svoje „dostaveníčka“ někde „vzadu“ apod.
Stále nějak tápu v tom, co nám měla kniha kromě samotného deníku ještě předat. Velké zklamání. Běžnému smrtelníkovi fakt stačí, když si přečte jen strany 22-35.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Šifrovaný deník Karla Hynka Máchy v seznamech
| v Právě čtených | 1x |
| v Přečtených | 57x |
| ve Čtenářské výzvě | 2x |
| v Knihotéce | 11x |
| v Chystám se číst | 38x |
| v Chci si koupit | 11x |
Autorovy další knížky
| 2007 |  Šifrovaný deník Karla Hynka Máchy |
| 2004 |  Literární pouť Karla Hynka Máchy |
| 1993 | Textologie: teorie a ediční praxe |
| 1990 | Poezie kuchyně aneb recepty s příběhy |
| 2010 | Labužnické příběhy aneb Učeň mistra Savarina |
Proč tajit, co k Máchovi prostě patří?
Vždycky pro mě bylo důležité, pokud jsem chtěla mít nějaký osobnější vztah k autorovi a jeho dílu, abych znala i něco z jeho života. Jak mi byly bližší knihy Karla Čapka i malby Josefa Čapka nebo obrazy Vincenta van Gogha, když jsem přečetla několik životopisných knih, tak i k Máchovi jako člověku jsem se přiblížila při přečtení výborné (i když se týkala jen závěru básníkova života) „Důvěrné zprávy o Karlu Hynku Máchovi“ Miroslava Ivanova.
Jsou tajné šifrované odstavečky v Máchově deníku něco pobuřujícího? Šokujícího? Ale vůbec! Ani trochu! Ruku na srdce, takové zápisky by si mohl psát každý; jen čeština 19. století byla prostě jiná, takže použité výrazy mohou někomu připadat možná trochu obhroublé, mně přijdou spíš roztomile svérázné...
A Mácha je pro mě ještě víc člověk, možná na svou dobu nonkonformní, možná sebestředný, možná rozervaný, ale rozhodně vášnivý a plný života… Žádný „romantik“ v tom dnešním cudném pojetí, klopící stydlivě zrak a milující jen platonicky. Kdepak!
To už dávno zveřejněné dopisy Máchy Lori Šomkové jsou pro mě kontroverznější, Máchovy výhrůžky, zákazy, příkazy, vláčení nebohé milenky k rakvi matky, aby zde přísahala o své věrnosti… Ale zase, to je prostě Mácha, kdyby takový nebyl, nemáme zase skvělý Máj; hlavní hrdina básně je vylíčen ve své rozervanosti tak působivě jen proto, že i Mácha svůj život prožíval stejně opravdově a vášnivě…
Tahle útlá literární publikace se zabývá kromě vlastního šifrovaného deníku podrobně Máchovým romantismem (na mě jako literárního laika je text až příliš odborný, takže jsem, přiznávám, nečetla úplně vše), zajímavé jsou Nezvalovy statě ze 30.let o Máchově tvorbě i další dokumenty a dopisy, které se týkají Máchových tajných zpráv.
Pro dnešního čtenáře je skoro úsměvné, jak úzkostlivě byly Máchovy rozšifrované odstavce z deníku ještě ve 30.letech tajeny, tehdy opravdu účastníci sporů okolo šifrovaných odstavců věřili, že básníkův odkaz by byl jejich zveřejněním navždy zničen…
Myslím, že pro současníka je to ale jen další vítaný střípek do poznání košaté básníkovy osobnosti.
*
„Český národ miluje své problémy a mýty, vrací se k nim v dobách proměn a zkoušky charakterů. Utíká od současnosti jinam, na bezpečné pole minulosti, kde co se stalo, nedá se již odestát. Prostřednictvím mytizovaných událostí se vyjadřuje ke své současnosti, až vznikne jakýsi zástupný jazyk doprovázený kultem. A tak se k současnosti (která splývá se soudobostí) mluvilo a mluví přes Rukopisy královédvorský a zelenohorský, vraždu Anežky Hrůzové v Polné, Havlíčkovo noblesní vyhnanství v Brixenu, Růžový palouček českých exulantů, Vítkov, Lipany, Bílou horu, ad. Mluví a píše se přes jména, která se legendarizují: Havlíček trpěl v Brixenu, Palacký je otec vlasti, Masaryk je tatíček, Mácha je láska; pak přistoupil Fučík jako symbol mládí a nebojácnosti atd. Jména se vynořují, zapadají i zůstávají stálicemi, byť proměnlivými. Většinou těmto osobnostem nevyžádaný kult škodí.“