Silent Hill: V nitru hynoucí přehled

15.02.2021

Nejhorší je to v noci.
Většinou zapomenu,
kde jsem a usnu,
pak se probudím
a psi mi tahají kusy z bříška.

Když jsem si prohlížel obal této knihy, uhranul mě pohled dětské postavy, která s plyšovým medvídkem v ruce, skoro až šíleně a vražedně, kouká na své čtenáře. Je to výzva? Christabella vás nutí vejít. „Jen pojďte a třeste se strachy, já vám ukážu, co je to peklo“. A jako fanoušek herní série Silent Hill, jsem neváhal a vstoupil. Někdy si říkám, zda jsem to měl vůbec dělat...

Malá ochutnávka:
Je fakt k posrání dívat se, jak se jeden z deseti nejlepších psychoterapeutů v zemi motá ve společnosti majitelů miliardových pozemků a herců, co berou dvacet melounů za film, a snaží se dostat do politiky, místo aby pomáhal lidem, který to potřebujou.

Ben Templesmith a Aadi Salman dokázali nakreslit něco příšerného. A tím nemyslím příběh jako takový, ale naprosto nepřehlednou kresbu, kdy jsem nevěděl, kde se postavy vůbec nacházejí a co dělají. Na těch obrázcích to vůbec není poznat. Vlastně jsem se orientoval jen podle dialogů a doprovodných textů. Byl jsem za tu snahu potrestán?

Citát: Zlato, miluju tě, že bych pro tebe i umřela. Moment, já už to vlastně udělala. Teď je řada na tobě.

Scott Ciencina napsal perfektní scénář. Nechybí humor, akce, napětí a smrt. Bohužel, výběr kreslířů nebyl zrovna moc povedený. Tak že, zatím, co kresbě dávám jednu hvězdu ( a to převážně za velmi povedený přebal knihy), za scénář dávám pět. Celkově tak dva a půl motýlka. Slovy hodnotícími na DK se přikláním ke třem hvězdám.
( Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡ )

Citát: Jsem mrtvý a zatracený. A teď už se nehýbejte, tohle bude strašně bolet.

Na důkaz toho, že scénář je povedený, vkládám do profilu Scotta Ciencina dvanáct citátů. Pokud máte náladu, můžete si je užít v jeho profilu, jako bonus ke komentáři. Při čtení tohoto příběhu jsem si pustil hudební doprovod od firmy Konami a to „Silent Hill 4 The Room“. Jako, opravdu, mě nic jiného nenapadlo.

Citát: Sbalte si, lidi. Jedeme do Silent Hillu.

26.12.2017

Začalo to dobre. Templesmithovu atmosférickú kresbu môžem vždy a aj scenár sa rozbehol až prekvapujúco fajn. Dokonca príbeh miestami obsahuje aj humor (i keď samozrejme veľmi čierny) . No proste príjemné prekvapenie. Potom sa však dostávame k druhej kapitole, scenár opúšťa postavu psychiatra a miesto neho sa sústredí na nesympatickú bandu nezaujímavých deciek a, aby tých zlých správ nebolo málo, tak sa mení aj výtvarník a ceruzku preberá Salman. Nechápte ma zle, chalan je vcelku dobrý, atmosféra mu ide, niektoré jeho maľby by som si kľudne zavesil aj na stenu a viem si predstaviť, že ak by namaľoval veľké plátno tak inťoši by pred ním v galérii dokázali presedieť hodiny a riešiť, čo tým chcel autor povedať. Avšak keď čítam komiks tak by som aj rád vedieť na čo sa to práve pozerám a nie čumieť na 3 rôznofarebné machule na čiernom pozadí a riešiť čo, kurník, sa to tam práve asi tak deje. Ale aj bez ohľadu na kresbu je scenár po prvej kapitole už nezaujímavý a človek je nakoniec vlastne len tak nejak rád, že to má za sebou. Vydanie samozrejme pekné.