Šimonovo mlčení přehled
Vladimir Vertlib
Román Šimonovo mlčení (2012) je vyprávěním spisovatele, který byl všude a nepatří nikam. Na jeho cestě po Izraeli s ním v retrospektivách prožijeme tristní zkušenosti dítěte v tamní škole, vtipné historky nás zavedou na vídeňskou univerzitu v osmdesátých letech 20. století a vzpomínky pamětníků do šedesátých let v Sovětském svazu. Vypravěč sleduje všední život ruských Židů v Izraeli, konfrontaci s arabským světem, dusnou atmosféru země a její nejasnou perspektivu. Souběžně se jeho kritický pohled vrací k dnešní společnosti v Rakousku, jejímž zdánlivým klidem probublává nepřátelství vůči cizincům či resentimenty nacistické minulosti. A proč Šimonovo mlčení? Vypravěč před čtenářem postupně rozkrývá osudy svého otce a jeho přítele Šimona, kteří spolu v Leningradě bojovali za práva ruských Židů. Jejich osudy se však v emigraci rozešly, proti Šimonově úspěšné osobní i profesní kariéře stojí drásající marnost a nenaplněnost otcova života. A také selhání, po němž následovalo letité mlčení. Prolomí ho až synovo vyprávění. Podobně jako v novele Vyhoštění (1995, česky 2007) se autor vyjadřuje s lehkostí rozeného vypravěče, jemuž nechybí smysl pro humor ani jasnozřivý pohled a hloubavost.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2013 , KalichOriginální název:
Schimons Schweigen, 2012
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Šimonovo mlčení. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (5)
Vertlib má vpravdě románovou životní historii, která mu umožňuje reflektovat situaci v různých státech a různých sociálních vrstvách. Píše skoro reportážním stylem - načrtne dramatickou scénu, ale popisuje ji z odstupu, žádné pitvání se v pocitech, emoce jsou znát jen z toho, co kdo dělá (včetně vypravěče). Střídání dvou hlavních linií (současný Izrael a Vídeň 80. let), přičemž historická je podaná jako předčítání současného vypravěče z románu o jeho mladším já, který právě píše, by mohlo a asi mělo udržovat napětí, ale mě spíš rušilo. Myšlenka je výborná, ale pravidelné cliffhangery mě časem unavovaly a rozptylovaly. Obvykle mi vypravěči s odstupem od sebe i od popisovaného vyhovují, ale tady to nějak nezafungovalo, snad Vertlib směřuje k cíli až moc přímo a jednoznačně (byť nezpochybňuju oprávněnost jeho kritiky).
Nicméně svůj styl ovládá dokonale a scénu umí popsat v plné šíři i s konsekvencemi v pár větách. Fakticky je to vyprávění úžasně bohaté, v detailu ukazuje situaci přistěhovalců v Rakousku, nepochopení bohatých vůči chudým a domácích vůči cizím a na příkladech různorodých Izraelců obojí národnosti i rozporuplný život Izraele. Radek99 píše, že v knize našel silný argument pro jeho existenci. Myslím, že by se tam daly najít i argumenty proti a že Vertlib se (alespoň zde) nevyjadřuje tak ani tak, on je zkrátka bystrý pozorovatel, který shromažďuje fakta.
Šimonovo mlčení je jedna z nejsilnějších knih o přetěžkém údělu člověka židovské identity (a obecněji exulanta jako takového), kterou jsem kdy četl. Vladimir Vertlib je ryzí západní intelektuál, o to paradoxnější je jeho reflexe vyděděnce napříč společností západní i východní, život v diaspoře byl vždy životem ohroženým pogromy (Rudá jízda Isaka Babela!), živelným antisemitismem a ostrakizací, s příchodem fenoménu šoa pak vše upgradoval a zdálo by se, že Židé konečně naleznou klidný přístav své existence, ale jak autorova zkušenost ze Sovětského svazu, tak paradoxně i z USA a Západní Evropy a dokonce i z Izraele dává tušit, že všechny výše zmíněné negativní elementy nevymizely, jen byly uhlazeny politickou korektností a progresivním společenským vývojem, ovšem ve skrytu dřímou dále...popis rakouských reálií a dřímajících sympatií k nacismu a fašismu stejně jako politický vývoj tam (a vlastně i u nás a v jiných zemích) je opravdu mrazivý, i když Vertlib popisuje svou sociální bublinu, která je z podstaty věci ještě kultivovaná atd., netřeba si dělat iluze, jak asi vypadá realita bubliny plebsu...stačí si občas pročíst zdejší sociální sítě... :-( Autor přímo rozvíjí svůj silný debutový román Vyhoštění, zde doplňuje další bílá místa ve své nevšední biografii. Mimochodem kniha Šimonovo mlčení je pro mne jedním z nejsilnějších argumentů pro vznik a existenci státu Izrael (i se všemi negativy, které přináší). Každý národ má právo na svůj domov, na svůj stát...život v diaspoře je osudové prokletí...
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Šimonovo mlčení v seznamech
v Přečtených | 15x |
ve Čtenářské výzvě | 1x |
v Knihotéce | 4x |
v Chystám se číst | 12x |
Tak trochu jiný pohled na tak trochu jiné bytí židem i Židem.
Autofikční výlet do Izraele i do hlubin paměti. Jaké to je nepatřit nikam, nebýt nikde vítaný, chtěný.
Autorův hrdina (hrdinný autor?) přijíždí na čtení do Izraele, s manželkou stihnou navštívit pár starých rodinných známých a nakonec se i zeptat na to, proč Šimon tolik let mlčel a když nemlčel, napsal něco, z čeho došla slova (jen pozor, odpovědi na některé otázky se nám nemusí líbit, občas je opravdu lepší nevědět).
A čte a píše sám sebe před třicet, čtyřiceti lety, kdy s ruskými rodiči prchal nejprve do Izraele, po němž jeho pro sionismus zapálený otec nesmírně toužil, aby se po roce pokusili vrátit zpátky do Sovětského svazu.
Jo.
Čtete dobře.
Ze země zaslíbené do země nenáviděné.
Jenže někdy prostě není cesta zpátky a ani cesta vpřed nemusí být úplně patrná a ani omylem jednoduchá.
Intenzívní příspěvek k tématu imigrace, domoviny a identity objevený náhodou, o to překvapivější.